Tak jo, je načase se na podnikání podívat i kriticky. Doteď jsem ve svých příspěvcích sršel natolik bezuzdným nadšením, až to vyvolávalo dojem, že se bezstarostně vznáším v rajských výšinách a vůbec nic mě z nich nemůže servat k zemi. Snad ani o čuc. Takže s pravdou ven. Pár pytlíků s pískem, brzdících můj podnikatelský vzlet, by se přeci jen našlo…
Za A. Faktury. Několik let mi peníze měkce přistávaly na účtu, zcela automaticky a dokonce luxusně každý měsíc ve stejný den. A ještě rovnou zdaněné. Teď se najednou musím o každou částku hlásit, vyplňovat k tomu extra lejstro, sledovat a evidovat. Zatím pochopitelně těch faktur nebylo tolik, abych se ztratil ve smrčí, ale na druhou stranu přiznávám, že v tom zatím nemám zrovna vymazlenej systém. A navíc: Není to tak dávno, co jsem se chechtal kamarádce, které je při podnikání zatěžko říkat si o peníze. Pro jistotu všem dává slevy, čas navíc nebo aspoň drobný dáreček. Nikdy bych nevěřil, že jí začnu rozumět! Do prvních faktur se mi fakt vůbec nechtělo. No jo, ale jinak to prostě nejde, takže začínám rozpaky i administrativní nechuť překonávat . A je fakt, že když se pak příslušná částka na účtu zjeví, o to víc potěší.
A propos peníze. Někteří z vás se mě více či méně otevřeně ptají, jestli si tím svým pracovním dobrodružstvím vydělám podobně jako ředitel korporátní komunikace velké firmy. Více méně otevřeně odpovídám: (Zatím) ne! Aktuálně jsem zhruba na 40 % svého ředitelského platu. (Pokud se teda dokopu k tomu, že vystavím všechny faktury.) Když budu mít do konce roku měsíční příjmy na úrovni 60 % platu, bude to dobrý.
Tak za B. Černé myšlenky. Občas se přistihnu, že takzvaně myslím na draky. Prostě chtě nechtě, obavy tu jsou. Rodina, hypotéka, … znáte to. Přestože jistota zaměstnance je do velké míry jen zdánlivá, na volné noze si člověk ještě víc uvědomí, že jisté nemá vůbec nic.
A za C. Největší překvapení, jakkoli očekávatelné, je změna vnímání času. Euforie, že nemusíte ráno hodinu jezdit metrem přes celé město do klimatizovaného proskleného kvádru s výhledem do polí a večer stejně dlouho podzemkou zpět, rychle přejde. Najednou se přistihnete, že ani nevíte, který den zrovna je, a že za tím počítačem trčíte jak ve středu večer, tak v sobotu ráno. Samozřejmě tu výhodu, že práci proložíte tu výběhem do parku, tu procházkou s dětmi, tu knížkou, vám nikdo nevezme. Zatím se mi ale zdá, že čas na vlnách podnikání běží nejmíň o uzel nebo dva rychlejš než v režimu kancelářského vysedávání od pondělí do pátku…
V mnohém mi ty moje podnikatelské začátky připomínají horské ultramaratony. Když jsme s kamarádem před dvěma roky poprvé vyrazili na trať dlouhou přes 70 kilometrů, v noci, po horských kamenitých stezkách, s pekelným převýšením, taky jsme pořádně nevěděli, do čeho jdeme. Prostě jsme si řekli, že to nějak dáme a zatím nám to vyšlo pokaždé. Vždycky pochopitelně dojde i na krize, takřka na válení se ve škarpě. Ale co těch úžasných momentů! A co ta nirvána v cíli! Výslednice je rozhodně v plusu. Takže i když jsem tady vyjmenoval úskalí podnikání, moje nadšení rozhodně neutuchá.
To už ale zase sklouzávám k bezbřehému optimismu, takže pro dnešek radši končím!
Zvažujete pracovní změnu a hledáte průvodce k větší spokojenosti z práce? Rád vám pomůžu.
