Rok 2015 byl pro mě po pracovní stránce zatím nejlepší od doby, kdy jsem vystřelil ze školy. Vytáhl jsem z něj šest bodů, mix pro mě důležitých momentů, postřehů a zkušeností.
Průšvih může být zakuklená šance
Poprvé po osmi celkem prima letech a několika šéfech v jedné firmě jsem loni jako zaměstnanec narazil na zásadně odlišný přístup k práci a lidem, než mám já. Ukázalo se to jako užitečný průšvih, protože jsem díky němu nakonec k oboustranné úlevě ten flek opustil a nevzal žádnou podobnou práci jako zaměstnanec. Vrhl jsem se do podnikání. S myšlenkou na něj jsem koketoval už delší dobu, ale bez té nepříjemné zkušenosti bych se rozhoupával určitě dýl.
Virtuální strach je často horší než realita
Nejvíc jsem se před tou změnou bál nedostatku peněz. Dvě děti, hypotéka, klasika. Mám ale kliku, za pět měsíců vydělávám v průměru tři čtvrtiny svého někdejšího ředitelského platu. Není jisté, že to tak půjde i dál, ale jsem za ten začátek fakt rád.
Skok ven motivuje ke zlepšování
Za tu krátkou dobu jsem poznal několik inspirativních a podnikavých lidí, že to samo o sobě je velká odměna. Hlavně díky nim jsem se začal zase mnohem víc učit a makat na sobě. To jsem poslední roky tolik nedělal. Byl jsem ukolébaný v jednom oboru, v jedné firmě a řešil stále dokola podobné úkoly. V korporaci jsem taky potkal hodně chytrých kolegů, naučil se dost nového, ale nefrčelo to zdaleka takovým tempem a s takovou intenzitou jako venku.
Peníze na skvělý výsledek nestačí
V oboru, který mě hlavně živí (PR a komunikace), jsem až na volné noze zažil největší úspěch. Žádná tisková konference, kterou jsme s tehdejším týmem organizovali ve velké firmě, neměla tak velký a dobrý ohlas v médiích jako oznámení první české chytré lavičky od firmy FullCapacity. Byla všude, v televizích, rozhlase, na internetu i v mnoha seriózních papírových titulech. V ČR i v cizině. A dosáhli jsme toho se stonásobně (sic!) menším rozpočtem na tiskovou konferenci, než na který jsem byl zvyklý z dřívějška. Vzácně se sešel ideální produkt i skvělý tým.
Je škoda marnit čas tam, kde vás to nebaví
Od doby, kdy jsem přestal od pondělí do pátku dojíždět do open spacu na druhý konec města, mám najednou pocit, že nemám dost času. Místo vysedávání na tříhodinových meetinzích například o “optimalizaci výkonu a motivace lidských zdrojů” kolem mě lítá tolik zajímavé práce a projektů, že to jde těžko stihnout. Čas je to nejvzácnější, co máme. Člověk si to začne uvědomovat ještě víc v situaci, kdy si o tom, co a kdy bude dělat, rozhoduje mnohem svobodněji sám.
Nejvíc vás nakopnou splněné sny
Poprvé ve svém pracovním životě jsem vyrobil něco hmotného, co navíc dělá druhým lidem radost. S manželkou jsme si splnili malý sen vydávat dětský časopis, Prďáckej časák. Děláme ho společně s kamarády a s jejich i našimi dětmi. Je to samozřejmě hodně risky byznys. Navíc zatím dost prodělečný, ale každý pozitivní ohlas nás hodně nakopává. Zatím se prvního čísla našeho čtvrtletníku prodalo asi 1200 kusů. Když se nám příští rok podaří to vytáhnout přes 3000 za čtvrtletí, bude to další splněný sen.
Díky moc všem, kdo nám držíte pěsti a pomáháte. A že vás je! Ať se vám taky plní přání a nebojíte se zkoušet nové věci, které vás lákají a baví! 🙂
Zvažujete pracovní změnu a hledáte průvodce k větší spokojenosti z práce? Rád vám pomůžu.
