„Dobrý den, tady Čepický, z Prďáckýho časáku,…“ ještě se při tomhle telefonním představování neubráním uchechtnutí. Manželka to má stejně. Když to vyslovujete, zní to totiž trochu ujetě. Klidně si to zkuste. Je to o dost bláznivější, než když říkáte, že jste z ČT, Primy, z Hospodářek nebo třeba Vodafonu. Neobvykle se ten název skvěl i na lejstru z Ministerstva kultury, kde ho oficiálně zanesli do evidence periodického tisku. Povinné razítko, podpis, hotovo. Hurá.
Minulý týden ho tiskárna konečně vyplivla. Náš první vydavatelský počin, Prďáckej časák pro děti. Užíváme si s ním dost legrace. Třeba když jsme měli vyplnit několik záludných položek v dotazníku PNS. Návoz do expedice? Remitenda: sklad či sběr? Složky v balíku? Nebo dotaz z tiskárny: Přejete si náhled plotrů? Vydavatelští matadoři se vědoucně a shovívavě usmívají. My, vydavatelská ucha, jsme dostávali záchvaty smíchu. O něco míň jsme se smáli, když jsme tři dny před tiskem zjistili, že nemáme čárový kód! Bez něj nás do distribuce PNS prý nepustí. Co když to zas budou formality táhnoucí se věčnost?! Naštěstí, dobří lidé ještě nevymřeli, kód jsme získali expres.
Všechny nástrahy překonány, časák se na konci října rozletěl do světa. A to skoro doslova, máme několik objednávek ze Slovenska a jednu od protinožců. A ty tuzemské se k naší radosti taky množí, tak jsme rozechvělí, jestli splníme očekávání.
A když už jsem zmínil ty dobré lidi, nemůžu opomenout, že si tu s ženou hrajeme na vydavatele jen díky našim kamarádům, Petře a Danovi. Ti nás k tomuto počinu inspirovali, povzbudili a zcela nezištně nám poskytli know-how, kontakty i dobré rady. Sami totiž už přes dva roky vydávají Pravý domácí časopis, který si vymysleli a zrealizovali a jehož náklad už teď dosahuje deseti tisíc měsíčně. A hrajeme si taky díky dalším kamarádům a kolegům z Pravého domácího, kteří s námi „Prďáka“ tvořili z nadšení a přetlaku a prozatím zadarmo. Bez nikoho z nich by to nešlo!
A tak proti všem on-line virtuálním trendům sázíme na papír. A taky na kresleného šéfredaktora Prďáka. Ten na první pohled vypadá jen jako obyčejná veselá pružinka s barevným kloboukem na hlavě. Je ale mnohem víc, nejlepší kandidát na šéfredaktorský post, a to z několika důvodů. Především je pružný. A přestože se občas napruží, tak při práci v týmu dokáže své ego velmi dobře krotit a veškerá jednání vede k elegantnímu kompromisu. Nemá žádné politické ambice. V jeho mobilu byste marně hledali číslo na prezidenta nebo na premiéra. Vlastně mobil ani nemá, a navíc nepije a nekouří, takže se soustředí především na práci. Je také ideální zaměstnanec, nevyžaduje bonusy, firemní auto, ba ani stravenky. A hlavně je srdcař. My s ním. A doufáme, že to přeneseme i na malé čtenáře Prďáckýho časáku!
Doufáme, že z něj bude mít radost co nejvíc dětí.
Časák dělají i děti, tak nemohly chybět ani v tiskárně.
Kontrola barev na stránce.
Asistentka Prďáka stvrdila podpisem, že je vše v cajku.
Pět tisíc kusů lezlo z tiskárny půlku noci.
Část nákladu, která nám zbyla po rozeslání do distribuce.
Šéfredaktorka spřízněného Pravý domácí časopis, Petra, s hlavní asistentkou Prďáckýho časáku, Markétou.
A ještě skupinovka Hlavních asistentů šéfredaktora Prďáka.
Zvažujete pracovní změnu a hledáte průvodce k větší spokojenosti z práce? Rád vám pomůžu.
