Omluva na začátku prezentace nebo proslovu má podobný efekt, jako když novému partnerovi těsně před prvním intimním zážitkem řeknete: „Měl/a bys vědět, že v tom nejsem dobrý/á, mám špatné zkušenosti, ale budu se snažit, aby se nám to oběma líbilo.“
Komu to nedošlo, tomu přidávám malý překladač omluv, abyste viděli, jak je vnímá publikum.
Měl tu být kolega, který to připravoval, ale onemocněl. = Vůbec netuším, co budu prezentovat, uvidím to taky poprvé.
Omlouvám se, toto téma nejde říct stručně, bude to trochu delší. = Neumím se vymáčknout a vypíchnout to nejdůležitější, nejmíň třetina z vás usne.
Nejsem v mluvení před lidmi dobrý. = Modlete se se mnou, abyste mi rozuměli. Všichni se tu pořádně zapotíme nebo unudíme.
Neumím s tímhle prezentačním programem. = Bude tam spousta textu, malá písmenka a nejspíš to budu všechno číst.
Neměl jsem na přípravu čas, není to dokonalé. = Úplně jsem se na to vykašlal.
Je možné, že i přes úvodní omluvu oslníte, protože máte super obsah a budete mluvit zajímavě. Ale mnohem lepší je už na startu působit jistě a jako ten nejlepší člověk, který tam v ten moment může být.
Foto: Unsplash.com, @productschool.
