Jirku sleduju už delší dobu. Plní si svůj pracovní sen. Před pár lety odešel z velké firmy a se svou plachetnicí vozí Čechy po Středozemním moři. V zimě jezdí kamionem a jakmile to jde, vrací se do Řecka, odkud vyplouvá. Se svou lodí tráví hodně času. Teď o vztahu s ní napsal text, který se mi moc líbí, proto ho rád šířím dál. Tady je:
Kdo je Viktorka? Viktorka je slečna plachetnice. Řečeno suchým technickým označením: plachetnice Beneteau Oceanis 331. Byla vyrobena v roce 2002 a od té doby brázdí řecké vody. Do roku 2016 plula v Jónském moři v jedné charterové společnosti. Ta ji na začátku roku 2017 nabídla na prodej, tak se plachetnice Victoria dostala do mých rukou. Nebyla to už žádná puberťačka, ale solidní lehce odrostlá slečna. Holka moc nevyrostla, má 33 stop, to znamená trochu přes 10 metrů.
Nejraději má na palubě 4-5 lidí, občas si dá říct a vezme jich i 6. Co jí chybí do velikosti, to se snaží vynahradit svým přístupem. Moc nezlobí a jelikož jí věnuju trvalou péči, drží se ve slušné formě. Někdy má taky svůj den, ale většinou se jen tak škádlíme. Nedávno si třeba začala říkat o nový startér. Snažil jsem se jí vysvětlit, že hned jak bude čas, tak jí ten její nechám vylepšit. A to prej ne, postavila si hlavu, cucla si slanou vodu do spínacího tlačítka a ten nechtěnej startér odpálila. No tak jsem jí ten novej koupil a aby byla spokojená, nechal jsem jí opravit i ten původní. Takže se teď chlubí ostatním lodím, že má startéry hned dva. Prostě ženská.
Takhle si sama řekla, kolik toho chce při našich společných plavbách tahat. Je to skromná holka, nakonec se spokojila s několika řemeny, nějaké to relátko, k tomu pár filtříků a vrtulku do vodní pumpy. Dokonce měla připomínky i k povinné výbavě. To bylo pořád, že nechce obyčejné záchranné vesty, ale samonafukovací. Tvrdila, že ty obyčejné nejsou dost pohodlné. Na čem trvala dost nekompromisně, byl vercajk. Nadiktovala si tohle i tamto, vynutila si i Gola sadu a nepohrdla ani vrtačkou. Prý už je toho dost a nebude dál zlobit. Jako správná parádnice si hned na začátku řekla o nějaký ty hadříky. Tak jsem jí koupil plachty, ona si nechala ušít nové bimini a lazzy back. Napřed se mi nechtělo, ale sluší jí to.
Každý rok trvá na novém makeupu. To prej nemůžu dělat já, že to neumím dost dobře. Domluvila se potvora s kamarádem a ten jí s tím na jaře pomáhá. Napřed jsem malinko žárlil, ale oba se snažili a ona pod jeho rukama fakt omládla. Už na začátku našeho vztahu jsme si museli některé věci ujasnit. Postavila si hlavu a prý: „jestli tady má být někdo další, tak makeup chci“. Tady se rozjela, třeba prostěradla jsme vybírali snad měsíc, povlečení na polštáře si nakonec nechala ušít, na dekách pro nocležníky jsme se domluvili docela snadno. Prej i když není nejmladší, musí jít s dobou. Tak si pořídila zásuvky na 12 voltů rovnou do kajut a když má ty nové baterie, tak přece utáhnou i větráky v kajutách. Takhle to s ní je pořád, nechce se před lidma stydět. Dokonce si dala na toaletu dávkovač na mýdlo a o vůni ani nemluvím. Já jí rozumím, přece jen je tady s námi během našich plaveb spousta lidí.
Letos jsem Viktorce udělal radost a koupil jí krásnou novou sadu hrnců, talířů a nové nože. Někdy jí sleduju, když si myslí, že se nedívám, jak je brousí na ocílce. Jakmile je někdo další na palubě, tak se chová slušně. Poslouchá na slovo, ráda se předvádí a bere posádky i na delší plavby. Letos si hodně oblíbila plavby na Kyklady a některým posádkám ukáže třeba i Santorini. Vona je tady jak doma a ví o nejlepších kotvištích a zátokách, trefí i po památkách, a protože si potrpí na dobré jídlo, vybírá ty nejlepší taverny. Když má pocit, že je plavba dlouhá, tak zastaví na koupání a dopluje to třeba v noci. Nebojí se ani živějších plaveb, v silném větru a vlnách se drží statečně.
Poslední dobou začala remcat. Prej je nám spolu dobře, ale ona by si chtěla občas vyrazit na moře s někým jiným. To mám za všechnu tu péči a pozornost. No už mě párkrát přemluvila a jelikož byla hodná, tak jí to třeba zas někdy dovolím. Jen se musíme domluvit, s kým a kam si vyrazí. Couráme tady po Egejském moři s Viktorkou už třetí rok a je nám u toho fajn. Poznali jsme za tu dobu spoustu báječných lidí. Někteří se vrací a z některých jsou dnes už kamarádi. S Viktorkou si slibujeme, že spolu vyrazíme za nějaký čas, na delší plavbu jen sami dva. Do té doby třeba i vás rádi přivítáme na palubě.
Text o Viktorce napsal její nejlepší kamarád a kapitán Jirka Houba.
Přečtěte si také rozhovor s Jirkou: Odešel z korporace, aby se stal kapitánem na vlastní lodi
Podívejte se na www.naplachty.cz
