[av_heading tag=’h1′ padding=’10’ heading=’Jen dobře placené místo v korporaci už zájemcům o práci nestačí’ color=” style=’blockquote modern-quote modern-centered’ custom_font=” size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ custom_class=”][/av_heading]
[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]
Autor: Vladimír Kočí, spolumajitel společnosti R4U
[/av_textblock]
[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Za posledních dvacet let neměly korporace větší potíž najít nové a dobré zaměstnance než nyní. Netýká se to rozhodně všech, ale mluví o tom stále víc firem i kandidátů, kteří přes naši společnost R4U hledají práci. Velké firmy mají řadu výhod, tradici, kapitál, ale stejně se jim myslím vyplatí naslouchat a reagovat na to, co kandidáti o práci říkají. Minimálně letos totiž bude dál platit, že za delší konec provazu nebudou tahat náborová oddělení, ale spíš potenciální zaměstnanci, kteří si mohou vybírat. Inspirací, jak být atraktivnějším zaměstnavatelem, mohou být komentáře, které jsem v posledním roce slýchal nejčastěji.
Méně práce pro práci
Meeting, briefing, reporting, stovka cílů a podcílů na každé čtvrtletí a halda prezentací. Je jasné, že se to bez nich neobejde a k řízení velkého byznysu tohle všechno patří, ale firmy, které tím budou šetřit, budou pro lidi lákavější a srozumitelnější. Mnozí kandidáti, kteří prošli korporací, měli pocit, že jejich práce byla často zbytečná, protože z velké části jen hráli jakousi hru, dělali práci pro práci nebo pro interní politiku. Mnohem smysluplnější jim přijde práce, kterou vidí i lidé mimo firmu. Chtějí co nejvíc energie a času věnovat smysluplným aktivitám, které firmě přilákají nové zákazníky a ty stávající udrží spokojené.
Nehýčkat si lidi, kteří se jen bojí odejít
Přestože je pracovní trh hodně dynamický, je skupina lidí, kteří se zuby nehty drží svého bydla. A ne vždy je to proto, že by byli spokojení. Jsou naopak často frustrováni, a přesto jsou ochotni udělat hodně pro to, aby se na svém místě udrželi. Mají totiž obavu, že by jinde dostali méně peněz nebo by museli více pracovat. Drží se jakési zlaté klece, ze které se špatně vystupuje. Jsou za tím hypotéky, leasingy, soukromé školy a školky, dovolené. Status. Vizitka. Nejlepší a zároveň nejtěžší, je nastavit ve firmě takové prostředí, které přiláká lidi tak dobré, že se nebojí o práci. Našli by si hned jinou. Přesto ale dlouhodobě vydrží na jednom místě, protože se tam mohou realizovat, dobře uživit a dělají něco, co jim dává smysl.
Stavět na pevných základech
Pro řadu firem a top manažerů v ní je priorita uspokojit centrálu, burzu, akcionáře. Teď. Ne letos, ne v příštích letech. Teď. Za každou cenu. To je výhodné pro lidi, kteří takové zázraky umějí zajistit. Schopní kandidáti ale nehledají šéfy a kolegy, kteří jen vytvoří instantní bublinu úspěchu a každý rok budou to samé dělat někde jinde. Mnohem víc ocení budování na pevných základech, lidi se selským rozumem a stejně tak někoho, kdo má za sebou zkušenosti a nezpochybnitelné výsledky. Málokdo chce pracovat pro firmu, kde se cení jen uspokojení všech nadřízených, jejichž zájmy jsou často nejen protichůdné, ale dokonce mohou jít i proti zájmům firmy samotné.
Nehrát stále dokola škatulata, hejbejte se
Jedním z nešvarů velkých firem posledních let jsou velmi časté reorganizace, optimalizace, outsoucingy a jiné formy dětské hry škatulata, hejbejte se. Když už nejdou úspory najít jinak, může být lepší udělat jeden pořádný řez a firmu stabilizovat na delší čas, než osekávat kousek po kousku každý rok nebo dokonce půlrok. Znamená to totiž vždycky pár měsíců nejistoty a přenastavení mnoha věcí. Kromě toho, že každý takový otřes snižuje motivaci těch, kteří ve firmě zůstanou, odrazuje i nové zájemce o práci. Málokdo chce jít do společnosti, kde neví, co bude za půl roku. Takové prostředí přiláká spíš lidi, kterým vyhovuje zakrývání skutečného stavu věcí a každý rok, kvartál, měsíc, ba snad i týden v nějaké slušně placené práci je pro ně dobrý.
Přiblížit se fungování menších firem
Ještě před několika lety řada lidí z korporátního světa na menší firmy koukala skrz prsty. Nenabízely tak atraktivní vizitku, měli obavy, že se z malé firmy nedostanou k decision makerum. To se ale mění a menší firmy jsou pro hodně lidí z korporace atraktivní. Ještě nedávno se velcí korporátní hráči, respektive jejich management, bál zadat zakázky menším společnostem. Mohl v tom být i alibismus – co kdyby to nedopadlo, jak moje rozhodnutí vysvětlím? Dnes se i menší hráči dostanou k zajímavým zakázkám. Je to často výrazně levnější, rychlejší, flexibilnější. Menšího dodavatele nebrzdí procesy a interní schvalovací procedury. Menší společnosti získávají trh na úkor těch velkých. Když i velké firmy začnou fungovat flexibilněji, nebudou každé rozhodnutí schvalovat týdny a měsíce, budou pro nové zaměstnance zase o kus atraktivnější.
Změny vítány
Funguje to roky, tak to přece nebudeme měnit. Ještě bychom něco pokazili a to by nás mohlo ohrozit. Nebo by to mohlo ohrozit moje teplé místečko. Když změny, tak hlavně bezpečně. Tohle všechno se nahlas neříká, ale hodně lidí ve velkých firmách tím stylem přemýšlí. Každá firma má řadu daných pravidel a postupů, které byly historicky opodstatněné. Jenže je někdo nastavil před lety a ten člověk už možná ani ve firmě není. Ostatní o tom moc nepřemýšlí, řada lidí chtěla i něco změnit, ale než by se to schválilo, tak to vzdali. Jiní jsou radši opatrní a ani to nezkoušejí. Korporace se svým způsobem uzavřela do své bubliny. Lidé v ní bojují se špatně fungujícím systémem, ale nikdo nemá sílu s tím něco udělat. Jenže takový systém svou rigiditou ohrožuje sám sebe a přitom odrazuje schopné lidi, kteří se nechtějí nechat tupě obrousit těžkopádnými procesy a nástroji.
Nežít jen prací
Nejen mladí lidé už dnes neskočí na práci dvanáct a více hodin v kuse. Natož aby tento čas museli trávit ve velkém openspacu bez soukromí a klidu na práci. A k tomu ještě povinně jezdit na teambuildingy, někdy i o víkendu. Do firmy, kde to tak funguje, nejdou ani na pohovor. To je totiž realita z 20. století, historie. Lidé naopak ocení větší časovou svobodu a hodnocení podle výsledků. Také se spíše nechají nalákat na důvěru v to, že jim dáte prostor věci ovlivnit. Málokdo dnes chce totiž být pouze kolečkem ve velkém ústrojí, které je sice možná dobře placené, ale nespokojené.
[/av_textblock]
