Nedávno jsem byl v moderní kancelářské budově a paní v recepci měla vedle počítače hlavičku a pár stroužků česneku. Prohodil jsem, že se asi kurýruje. Její odpověď mě dostala. „Jsem zdravá, jenom miluju česnek. Jím ho jako někdo jiný žvýkačky nebo bonbóny. Vím, že bych neměla, k téhle práci se to nehodí, ale nemůžu si pomoct. Šéfová mi to dovolila,“ říkala, a jak se ke mně blížila, aby mi otevřela výtah její elektronickou kartou, zakrývala si rukou pusu.
V ten moment jsem závan česneku pocítil. Je fakt, že to není vůně, kterou v pracovním prostředí vyhledáváte. Ale stejně bych tuhle paní recepční chtěl každé ráno potkávat, kdybych v podobné kancelářské budově pracoval. Už se nemůžu dočkat, až tam přijdu zase. Přesto, že jí mohlo být kolem padesátky, měla v očích rošťácký výraz a byla veselá. Byla svá.
Nenechala se svázat pracovními pravidly a česnek nejen rád jedla, ale s potěšením o něm i mluvila. To je, pravda, nebezpečná kombinace. Ale její dobrá nálada je mnohem víc než krátký nepříjemný závan. Takovou recepční bych bral jako jasné sympatické plus. I když, kdybych seděl v open spacu a měl metr od sebe kolegu, který miluje česnek, díval bych se na to možná za pár dní jinak. To ale naštěstí nemám. A vy?
Foto: @besluk, unsplsh.com
