[av_heading heading=’Ředitel Lasvitu: propojujeme tradiční sklo s moderními technologiemi’ tag=’h1′ style=’blockquote modern-quote modern-centered’ size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ padding=’10’ color=” custom_font=”][/av_heading]
[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]
Autor: Mirek Čepický
[/av_textblock]
[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Česká firma Lasvit má ambici stát se jednou z nejznámějších českých luxusních značek. Je postavena na tradičním řemesle a propracovaném českém designu, ale využívá i technologické novinky. Díky této kombinaci vyrábí Lasvit jedinečné světelné instalace na míru, skleněné architektonické prvky a umělecká díla, která jsou k vidění po celém světě. Zároveň ukazují, že sklářské řemeslo má v České republice nejen tradici, ale i slibnou budoucnost. A snaží se o tom přesvědčovat mladé lidi, protože ten nejnáročnější úkol, který teď firma řeší, je sehnat kvalifikované skláře, kteří milují krásu a design. To jsem se dozvěděl při návštěvě pražského showroomu Lasvitu, kde jsem byl v rámci spolupráce se společností Ayming. Ta pomáhá Lasvitu financovat technologické novinky, na jejichž realizaci se pak podílejí nejlepší čeští i světoví designéři. Kromě výkonného ředitele společnosti Michala Hoška jsem si krátce povídal i s finančním ředitelem firmy Jakubem Hauznerem. To, co v Lasvitu dělají, se mi moc líbí. A kdyby tento rozhovor měl třeba jen v jednom člověku probudit myšlenku, že se o české sklářství a design bude víc zajímat, tak za to stojí.
Jaké nejsložitější dílo jste vytvořili?
Michal Hošek: Jedním z technicky náročných projektů byla v poslední době instalace v hale dubajské opery. Jde o dynamicky nasvícenou plastiku, která je velice exponovaná i zvenčí. Na složitou kovovou konstrukci jsou nainstalovány tisíce křišťálových komponent. Většina z nich má v sobě programovaný světelný zdroj a vytváří tak nádherné světelné scény.
Skoro každý váš výrobek je jiný a kromě skla obsahuje i další materiály. Jak je vymýšlíte?
Jakub Hauzner: Každý nový design vyvolává potřebu nových technických řešení. Kombinujeme tradiční technologie s moderními. Aktuálně například naši experti na vývoj ve spolupráci s Výzkumným ústavem textilních strojů přemýšlejí, jak udělat stroj na výrobu “látky“ utkané z malých krystalů, kterou bychom mohli různě tvarovat a pak ji nasvěcovat. Základem myšlenky je tradiční tkalcovský stav a navlékání krystalů na kovovou síť. Chceme najít řešení, které by výrobu automatizovalo. Neustále se pohybujeme na hraně možného.
Kde sháníte lidi, kteří vám taková díla vyrábějí?
Michal Hošek: Potřebujeme různé profily a dovednosti lidí. Často se nám daří nacházet talenty přímo v Novém Boru a nejbližším okolí. Naši zaměstnanci také dojíždějí z různých koutů Libereckého a Ústeckého kraje. Aktuálně máme kolem 350 kmenových zaměstnanců ve 13 pobočkách na celém světě.
Na co byste k vám nové lidi nalákali?
Michal Hošek: Lákáme srdcem, protože Lasvit je v první řadě o kráse a budování tradice. Naše vize je dlouhodobá. Rozhodně není naším cílem, aby Lasvit rychle zazářil a vyhasnul. Snažíme se budovat unikátní firmu, jak svými produkty a přístupem, tak i komunikací mezi lidmi ve firmě, kde máme hodně přímé a otevřené vztahy. Lákáme šikovné lidi, aby se stali součástí tohoto příběhu českého skla a pomohli nám udělat z Lasvitu první českou značku s globální prezencí v luxusním segmentu.
V jakém stavu je české sklářství?
Michal Hošek: To je trochu smutný příběh, ze kterého ale nakonec chceme udělat šťastný konec. Teď budu mluvit i za ostatní ze sklářského byznysu, protože žijeme v komunitě, vnímáme se jako partneři. Když si povídám s majiteli a řediteli sklářských firem napříč Českou republikou, tak se všude potýkáme s nedostatkem sklářů. A tím nemyslím jen skláře s píšťalou v ruce. Sklářství je nejen o hutním zpracování skla, ale také o rafinaci, broušení skla a dalších dekoračních technikách. Ve sklárnách ale potřebujete i technology, plánovače výroby a další profese. Všech jmenovaných je v dnešní době nedostatek.
Kdy ten smutný příběh začal?
Michal Hošek: Bohužel došlo k tomu, že když se v devadesátých letech některým sklárnám příliš nedařilo, vytvořila média kampaň, která veřejné mínění o sklářství ovlivnila velice negativně. Dnes už se ale sklářským firmám daří podstatně lépe a většina z nich roste.
Jak, kromě vašich výrobků, českému sklářství pomáháte?
Michal Hošek: Rádi bychom všem ukázali, že sklářské řemeslo má budoucnost. Zaměřujeme se jednak na děti a jejich rodiče a pak na ty, kteří už se rozhodli sklářství naučit. Chceme komunikovat příklady ze života lidí, kteří v našem oboru fungují a jsou velice úspěšní. Vydělají si slušné peníze, podívají se do světa a hlavně dělají práci, která je neskutečně baví.
Mohou se ale mladí lidé opravdu ve sklářství dobře a dlouhodobě uplatnit?
Michal Hošek: Dříve panovala obecná obava, aby si skláři svým řemeslem vůbec vydělali na jídlo. Já říkám, že dnes sice mají skláři co jíst, ale nemají kdy. Sklářství je obor, který má dlouhou tradici, budoucnost a dobrá práce je v něm velmi ceněná. Nedávno jsem mluvil s kamarádem v Novém Boru, který mi řekl: „My všichni jsme chtěli být skláři a vůbec jsme neuvažovali nad tím, že by to mohlo být jinak.“ Jedná se však o generaci dnešních čtyřicátníků. Takto bohužel neuvažuje mladší generace, protože zde vznikla atmosféra strachu, že sklářství nemá budoucnost. Má! My, ale i ostatní sklářské firmy, pracujeme pro klienty na celém světě a rosteme. Když se dnes rozhlédneme po sklárnách, všechny jsou maximálně vytížené zakázkami a prakticky nemají volné kapacity. Budeme tedy brzy uvažovat o vlastní velké sklárně. Myslím, že hlavním problémem bude sehnat schopné lidi. Potřebujeme nové talenty a nechceme se o ně přetahovat s kolegy.
Jak se ještě dají sehnat noví skláři?
Jakub Hauzner: Pomáhají i rekvalifikace. Část sklářů přichází z řad bývalých horníků, zedníků nebo elektrikářů.
Nepřemýšleli jste, že nedostatek lidí vyřešíte tak, že třeba otevřete továrnu v Asii?
Michal Hošek: Rozhodně ne. Jsme česká značka a sklo vyrábíme výhradně v České republice, v zemi, kde má sklářství skoro tisíciletou tradici, která se předává z generace na generaci. V dohledné době plánujeme postavit novou výrobní halu, kde budeme kromě skla zpracovávat i kov a provádět samotnou montáž našich výrobků. Postavíme ji v okolí Nového Boru, abychom i logisticky vše zefektivnili a mohli kvalitně a efektivně vyrábět v Čechách.
[/av_textblock]
