[av_heading heading=’Pan Včelka existuje, zachránil nás’ tag=’h1′ style=’blockquote modern-quote modern-centered’ size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ padding=’10’ color=” custom_font=”][/av_heading]
[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]
Autor: Mirek Čepický
[/av_textblock]
[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Žiju ve městě a dlouho jsem si myslel, že tu včelaře uvidím maximálně na etiketě skleničky od medu. To se nedávno změnilo a v ten moment jsem byl opravdu rád, že přijel někdo, kdo si se včelami rozumí a nebojí se jich. Choval se mezi nimi tak přirozeně, že mi až připomínal pana Včelku z té kreslené pohádky.
Nejdřív jsem slyšel křik: „Pozor včely, všichni pryč.“ Dvorek u našeho domu, na kterém si hrají děti, se nečekaně proměnil v nebezpečné místo. Přiletěl na něj roj včel a usadil se na jednom ze stromků. Nikdo z nás si na ně netroufal. Zachránil nás až Martin Semerád, který má včely rád a dokonce si s nimi povídá. Pracuje jako lektor Akademie sociálního umění TABOR v Praze a mimo jiné je možné ho zavolat, když se ocitnete v podobné situaci jako my. Nejdřív jsme se dívali jen z balkónu, pak se odvážili se jít dolů a s Martinem prohodit pár slov.
Včelím společenstvím se věnuje už více než deset let, žihadel dostal nepočítaně a je to prý dobře. „Včelař se musí nechat píchnout každoročně a opakovaně. Pět set včel má dohromady jedu jako jedna kobra královská. Takže musíte mít protilátky. Když vás včela bodne, tak vás zároveň označí a pro ostatní to znamená: sem holky bodejte. Mně se třeba stalo, že jsem dostal dvacet žihadel do kotníku nebo ještě víc za krk. Na to musíte mít dobrou obranyschopnost,“ říká Martin Semerád.
Ve včelách zároveň nachází léčivou sílu a je velkým zastáncem apitherapie. Věří, že pro lidi nejsou léčivé jen včelí produkty, ale i samotný pobyt u včel. „Vlastní včelaření podporuje nejen zdravý krevní oběh, ale mnoho včelařů si na sobě samých povšimlo, že se už tolik nerozčilují, že jsou v životě spokojenější a smířlivější, radostnější. Včely pro to mají také své vlastní výchovné prostředky – zkuste přijít ke včelám naštvaní nebo v nervózním spěchu. Hned dostanete několik výchovných žihadel,“ vypráví Martin Semerád.
Včely podle něj mohou lidem pomoci mnohem víc, než si myslíme. V budoucnu by proto chtěl postavit včelí chrám, kam by se lidé mohli chodit léčit. „Včely jsou mnohem dál než lidi. Každá z nich má vlastní náturu, některá je pilnější, některá línější, jsou osobnosti jako lidi, ale dokáží mnohem lépe žít pospolu,“ říká Martin Semerád a přidává: „Když začnete včelařit, včela začne včelařit s vámi. Takže máte pocit, že se staráte o včely, ale ve skutečnosti se včely starají o vás. Rozvíjejí ve vás síly a sféru srdce. To znamená, že jste díky nim takzvaně srdný. To je staré, pozapomenuté české slovo. Srdnost vyjadřuje harmonické spojení srdnatosti se srdečností. Obě tyto vlastnosti jsou podle Martina Semeráda pro společnost hodně důležité, proto podle něj také potřebujeme včely, nejen pro med a jiné produkty.
O tom, že on sám je srdný, není pochyb. Jako jediný z nás neměl ze včel obavy, pohyboval se mezi nimi i bez rukavic. Navíc byl u toho zachraňování na všechny kolem, od dětí po panikařící rodiče, velmi příjemný. A bylo jasné, že o včelách by dokázal vyprávět dlouhé hodiny. Ty jme ale neměly, jakmile včely nalákal do úlu, přihodil je do auta k dalším dvěma rojům, které už pochytal předtím, a jel o dům dál.
[/av_textblock]
