Zatímco většina z nás v neděli ráno vyspává a odpočívá, ve Velvarech se 5. května dobrovolně sešly desítky místních lidí v pracovním, aby vyčistily místní vodní nádrž. Po jejím bahnitém dně se pomalu pohybovalo několik mužů i žen v rybářských kalhotách s velkými podběráky.
Lovili ryby, které přesouvali do vedlejšího rybníka. Byla mezi nimi i štika nebo skoro metrový bílý sumec. A na břeh nosili také různé harampádí, které se do vody dostalo během posledních dvanácti let. Tak dlouho tu vodní nádrž Malovarského rybníka nikdo nečistil. V té nejhlubší části se celý od bahna pohyboval i starosta Velvar Radim Wolák. Po okrajích zaneseného dna hledaly děti v holínkách různé poklady. Starý míč, zamotaný vlasec, tenisku a spoustu dalších úlovků pak v kbelíčkách vynášely ven. Bylo vidět, jak je to baví. Kdy jindy se můžou od hlavy až k patě takhle poctivě ušpinit?
A radost nedělní akce nedělala jen dětem: „Já tady bydlím už 38 let. Naposledy jsem se tu koupal před více než třiceti lety. Mám radost, že se Velvary mění k lepšímu a že se tu budu moct konečně zase vykoupat,“ řekl čerstvý důchodce Vít Válek, který akci pozoroval ze břehu. Odtamtud brodění bahnem, lovení ryb a čistění dna vypadalo jako nekonečná dřina. Ale to Velvaráky neodradilo, protože jsou tvrdohlaví. A někteří dokonce i Natvrdlí. Tak se totiž jmenuje jeden z místních dobrovolnických spolků. Podle pověsti, která pochází z doby stavby Karlova mostu, totiž právě místní lidé vymysleli legendární trik. Vajíčka, která se prý přidávala do malty a posílala ze všech obcí kolem Prahy, se údajně rozhodli uvařit natvrdo, aby se cestou nerozbila. Spolků ale bylo kolem rybníka víc, třeba místní dobrovolní hasiči nebo fotbalisté. Spolupracovali výborně a z letmé diskuze s nimi bylo znát, že starostu respektují a líbí se jim, jak se město pod jeho vlivem mění. Říkali to, i když je starosta neslyšel, sami od sebe, aniž bych se jich ptal. A to přitom jejich současný starosta ani nepochází z Velvar.
„Jsem z Kralup. Velvary si pamatuju ještě jako dítě, že jsme sem jezdili. Líbily se mi, proto jsem se sem pak přistěhoval. Možná je i výhoda, že nejsem původně odsud, protože nejsem zatížený nějakými dlouhodobějšími vazbami a bavím se s každým,“ řekl starosta Radim Wolák, když na chvilku vylezl z vody a podal mi zablácenou ruku.
„Původně to tu býval kapří rybník, později slavná prvorepubliková plovárna, pak vybetonované koupaliště, které přestalo fungovat a zpustlo. Rozhodli jsme se, že to místo budeme zase víc využívat. Začali jsme před dvěma lety úpravou okolí rybníka. V rámci projektu Nadace Via ´Místo, kde žijeme´ jsme si naplánovali, jak si okolí Malvaňáku představujeme, a dobrovolnickými silami jsme to tu zkrášlili, na pracovní soboty chodily desítky lidí. Hezky nás to spojilo. Letos se konečně pouštíme do opravy nádrže, protože návrat koupání byl jedním z hlavních přání Velvaráků. Hodně nám s tím pomáhá pan inženýr Douša, ten ví o vodě všechno,“ řekl starosta Wolák, kývl hlavou směrem k vlasatému chlapíkovi a zamířil zpátky do bahna. Ani jsem ho nestačil vyfotit zblízka.
Michala Doušu nejvíc baví vymýšlet, jak se voda může čistit sama. Má na to s kolegou firmu a hned, jak jsem se k němu přiblížil, začal nadšeně vyprávět, jak vymyslel, aby se tu udržela kvalitnější voda s minimálním zásahem člověka. „Až to celé odbahníme, propláchneme hasičskými hadicemi kamenité zóny, následně sem dáme štěrk a do něj drenážní trubky. Přítok zaslepíme a budeme ho používat pro doplnění vody, jen když jí bude málo,“ vysvětloval. Hladina vody bude zarovnaná s břehem a kolem budou kosatce. Jen upozorňuje na to, že oficiálně jde o vodní nádrž s hloubkou 1,30 metrů, kde bude koupání na vlastní nebezpečí. Ale kuráže mají lidé od Malavaňáku spoustu, takže jim nezbývá než popřát pořádně horké léto.
Příspěvek jsem napsal pro blog Nadace Via
Zvažujete pracovní změnu a hledáte průvodce k větší spokojenosti z práce? Rád vám pomůžu.
