Roky pracoval na vysokých manažerských postech technologických firem. Dobře vydělával, žil spokojeně. Minimálně to tak vypadalo navenek. Až by si jeden řekl, že už v životě nepotřebuje nic měnit, jen si ho užívat. Pak jsem najednou zaznamenal, že staví dovolenkový resort v africké Ghaně a že tamním lidem hodně pomáhá. Sám měl tou dobou za sebou úspěšnou a velmi náročnou operaci nádoru v hlavě. Někoho vážná nemoc položí, vezmu mu chuť do života. Na Davida Duroně měla ale úplně opačný účinek. Nakopla ho. Zrodil z ní mimo jiné malý ráj na zemi, do kterého se můžete podívat i vy. At´už v našem rozhovoru nebo v realitě. Začít můžete hned teď tím prvním.
Kdy tě poprvé napadlo postavit Lemon Beach Resort?
Celý příběh začal v roce 2011, kdy jsem se do Ghany dostal v rámci talent programu Vodafone, pro který jsem tenkrát dělal. Tu zemi jsem si okamžitě zamiloval. Je super bezpečná, lidé jsou tam neuvěřitelně hodní a ač jsou chudí, jsou šťastní. V tuto dobu jsem se také dozvěděl, že mám nádor, a tak jsem se rozhodl, že musím začít věci dělat jinak. Nemám čas. Slovní spojení „nemám čas“ pro mne mělo úplně jiný význam než pro většinu mého okolí. Já jsem posledních 8 let žil v tom, že nemám dostatek času. Nevěděl jsem, kolik ho mám. Pravdou je, že to neví nikdo z nás, ale nikdo si nepřipouští, že zítra můžete skončit. Pracujeme s průměrným věkem, že tady budeme do 80 let a podobně.
Jaká byla tvoje reakce na nemoc?
Šok. Na to se nedá připravit, s tím se člověk musí smířit. Každý rok kontroly na rezonanci, jak moc to roste a kdy to musí ven. Nikdy nevíte, jestli už, anebo máte ještě rok, než půjdete na operaci. Jak to v hlavě rostlo, začalo to ovlivňovat mou paměť, nálady, měnilo mne to, byl jsem někdy nepříjemný, za to se teď mohu akorát omluvit. Je venku a jsem šťastný.
Co jsi změnil?
Začal jsem mít silnou potřebu dávat zpět. Začal jsem učit na VŠE, vozit pomoc do Ghany, běhat, cvičit. Prostě jsem si naordinoval a generoval auto-endorfiny. Pak se mému kamarádovi v Ghaně narodil syn David. Později jsme zjistili, že je oboustranně neslyšící. Protože jsem jeho kmotr, slušelo se, abych pomohl. Díky Gabriele, šéfce fondu Dar sluchu, a skvělým kamarádům a kolegům, se nám to podařilo. David podstoupil operaci v ČR v hodnotě 1,5 milionu korun, slyší, mluví a má pomoc v Ghaně se začala točit kolem problematiky nedoslýchavosti. Mých aktivit si všiml místní král a nabídl mi možnost koupit si od jeho rodiny poslední volný pozemek na pobřeží. A to byl moment, kdy mne napadl Lemon Beach Resort. Do té doby jsem o něčem takovém nikdy neuvažoval.
Hodně lidí má sny, ale z různých důvodů si je nesplní. Tohle je velký sen. Díky čemu hlavně myslíš, že se ti povedlo ho splnit?
Dělal jsem na velkých věcech pro velké korporace. Zainvestoval jsem několik malých projektů mých studentů z VŠE. Úspěšně. Nikdy ale nic vlastního. Nikdy nic z nuly, až do okamžiku Lemon Beach. Ta touha osvobodit se ve 45 letech, udělat něco velkého a výjimečného byla tak velká, že asi tu bych označil jako hlavní motor. Druhým faktorem byl čas, kterého jsem neměl nazbyt. Dal jsem do projektu vše a s ohledem na mou zdravotní situaci, která se zhoršovala, jsem věděl, že to musím dokončit.
Měl jsi v průběhu nějakou krizi a co ji pomohlo překonat?
Měl a velkou. Celkem dvakrát. První byla před operací v únoru 2019, kdy strach z toho, že operace nedopadne dobře a já nechám celou rodinu s nedokončeným projektem napospas osudu, byl opravdu veliký. Podruhé to bylo těsně před otevřením, kdy jsem do projektu dal vše a najednou mne přepadla hrůza, co budu dělat, když nikdo nebude jezdit a resort nezačne vydělávat. Obě krize mi pomohli překonat mí nejbližší. Připravil jsem opravdu detailní manuál a plán s prosbou na své nejbližší, co a jak je potřeba udělat, aby se projekt spustil a rozjel i beze mne. Naštěstí to nebylo potřeba.
Co tě na Ghaně nejvíc okouzlilo?
Historie, lidé, příroda, jejich zvyky, tradice, mezilidské vztahy. Nejvíc mne ale skutečně baví lidé a možnost se tam realizovat. Pomáhat mne prostě naplňuje. Část zisku z hotelu bude financovat mé aktivity směřující k pomoci těm nejpotřebnějším. S Gabrielou z nadace Dar sluchu pomáháme i v ČR. A hotel není má jediná aktivita tam, už plánuji další, ještě vetší projekty. V Čechách by mne nikdy nenapadlo se do něčeho podobného pouštět. V Ghaně ano.
Dřív jsi dlouho pracoval pro různé firmy, Atlas, Vodafone, O2. Jsi teď aspoň částečně na nějaké manažerské pozici, nebo jsi úplně odešel?
Odešel jsem z exekutivních pozic. Dělám teď jen to, co mne opravdu baví a s lidmi, kteří mne baví. Já korporacím vděčím za mnohé, nikdy na tuto dobu nezapomenu, ale už ji nechci zažívat. Alespoň teď na nějaký čas určitě ne. Poznal jsem skvělé lidi, kolegy, dělal jsem na velkých a inovativních projektech, které měnily způsob komunikace v této zemi, způsob konzumace informací a obsahu, byly do určité míry revoluční. Měl jsem možnost dělat pro vizionáře, zažil jsem, že i v práci může člověk mít dobré kamarády. Zažil jsem, co s lidským charakterem dokáže udělat hypotéka a strach o místo, zažil jsem podrazy, zažil jsem team work a kolegiální pomoc. O tom jsem jako student snil a sen se mi splnil. A díky korporacím dnes mohu snít svůj další sen.
Máš ještě manažerské ambice nebo plány?
Ambice ne, plány ano. Teď se podílím na jednom mezinárodním projektu řízeném z Prahy. Jakmile v něm má role skončí, startuji další projekt v Ghaně. A ten bude potřebovat „manažerskou“ ruku. Výhodou je, že mám v Ghaně postavený tým, který nepotřebuje mou 100% účast. Už ví, co od nich očekávám a já vím, co mohu očekávat od nich.
Jaké máš konkrétní pracovní plány a cíle na tento rok?
Nastavil jsem si čtyři cíle. První je ten mezinárodní TV projekt, o kterém jsem před chvílí hovořil. Druhý je Lemon Beach Resort a udržet ho na prvním místě v hodnocení na sociálních a rezervačních platformách, prostě být nejlepší. To se zatím mému teamu daří. Po osmi týdnech od spuštění jsme se vyšplhali nahoru a jsou dny, kdy jsme kompletně vyprodaní, což jsem ani ve snu nepředpokládal. Třetí je má česká investice s kamarádem a kamarádkou do statku u Strakonic, kde si novomanželé mohou říci své ano a řádně to oslavit včetně ubytování. A čtvrtým cílem je další projekt v Ghaně. Ten vidím na příští rok.
Co tě nejvíc motivuje do práce?
Baví mne tvořit, dělat věci jinak, provokovat, vyhrávat zákazníky – to jsou mé motivátory. Nerozlišuji mezi vlastními a nevlastními projekty. Všechny projekty beru jako vlastní. Jediný rozdíl, který cítím, je, že v tom mám vlastní peníze.
Investoval jsi do Lemon Beach Resortu jen své peníze, nebo tam máš další investory?
Jen své vlastní peníze, anebo ty, které jsem si na své jméno půjčil od banky nebo od kamarádů. Polovinu dluhů už jsem splatil.
Kolik času jsi loni strávil v Ghaně, kolik v ČR a jak tenhle poměr vidíš do dalších let?
V roce 2019 jsem byl v Ghaně 35 dnů v několika kratších návštěvách. Od příštího roku to vidím 30 na 70. V zimě v Africe, v létě v ČR. Manželce se už tento plán nezdá tak bláznivý jako před rokem. Právě jsme se celá rodina totiž vrátili z Lemon Beach, kde má rodina poprvé resort viděla na vlastní oči a už chtějí zase zpět.
Na co hlavně bys tam nalákal lidi z Čech?
O Ghaně se říká, že je to Afrika pro začátečníky. Beze zbraní, bez nemocí, bez náboženských konfliktů, s konstantním krásným počasím kolem 29 stupňů a s dobrodružstvími, která vás budou bavit a které vám připravíme na míru. Tím, že jsem v podstatě polomístní, tak se všichni hosté Lemon Beach mohou dostat tam, kam se normální turista nedostane. Lemon Beach je v Elmině díky našim nadačním aktivitám také vstupenka mezi místní komunitu, pokud o to samozřejmě host projeví zájem. A je co vidět a zažít…
Autor: Mirek Čepický
