Vysoký, usměvavý, teprve devětadvacetiletý fyzioterapeut už od mládí věděl, co chce dělat a splnilo se mu to. Několik let už pomáhá lidem, kteří jsou po těžkém úrazu nebo cévní mozkové příhodě. K plnému úvazku na Klinice rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze si navíc přidal dobrovolnický třetinový úvazek, v rámci kterého pomáhá lidem s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS). Těmto pacientům rychle slábnou všechny svaly v těle, včetně dýchacích. „V pondělí máme poradnu pro lidi s ALS a pak většinou rovnou jedeme za některým pacientem domů. Večer jsem pak často hodně unavený,” říká fyzioterapeut Milan Šebek. V rozhovoru popisuje i to, jak lidem pomáhá posilovat dýchací svaly.
Chtěl jste být fyzioterapeutem od malička?
Baví mě sport, vždycky jsem hodně cvičil, jezdil na kole, běhal. Fascinovala mě medicína. Lékařem jsem se ale stát nechtěl, a tak padla volba na fyzioterapii. Ta se studuje buď na lékařských fakultách, nebo na tělovýchově a já jsem ji absolvoval na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze, která sídlí v Kladně.
Tam jste se učili do léčby zapojovat i roboty. Pracujete s nimi v praxi?
Specializuji se na terapeutické koncepty a metody, ve kterých se více využívá manuální kontakt s pacientem a slovní vedení. V rámci své praxe spíše tíhnu k těmto technikám, ale i v některých situacích rád využiji pomoc techniky.
Jakým pacientům pomáháte?
Je to větší spektrum. V rámci ALSy jsou to lidé s amyotrofickou laterální sklerózou a u nás na klinice pracujeme s pacienty po poškození mozku po autonehodě, pádech a jiných úrazech. Také zde rehabilitujeme pacienty po cévní mozkové příhodě. Jsou to pacienti s těžkým postižením, kterým se náhle změnil život.
Jaký pacient vám za poslední dobu udělal největší radost?
Vždycky ten, který je motivovaný a chce pro sebe udělat maximum. Je jedno, v jaké je fázi, “kousne se” a snaží se. Myslím si, že těch je víc než polovina.
Takže přístup rozhoduje?
Ano, určitou mírou jeho přístup rozhoduje, jakým směrem se stav nemocného bude vyvíjet a jak se jeho nynější stav bude řešit.
Jak nejčastěji pomáháte pacientům s ALS?
Každý pacient je dost jiný a je nutné „šít“ terapii na míru. Nejvíce se obáváme ztráty dýchání a polykání, kdy pacienti začínají vdechovat sliny nebo části stravy. S tím souvisí možnost rozvoje infekce, zápalu plic či udušení. U těchto pacientů se správně nastavenou terapií a se správnými pomůckami jde toto riziko velice snížit. Lze tímto zlepšit kvalitu života i jeho délku. Také s pacienty konzultuji vhodnou tělesnou aktivitu, která je nesmírně důležitá pro jejich fyzickou kondici. Společně vybíráme vhodné cviky a pomůcky pro udržení mobility a fungování v běžném životě. Při každé návštěvě pacienta se maximálně snažím upravit svoje doporučení dle jeho přání a aktuálního stavu.
Jak se posilují dýchací svaly?
Existuje k tomu speciálně určená pomůcka s nastavitelným odporem pro nádech i výdech. Je to obdobné, jako když někdo zvedá činku. Jen tady se dýchá proti přesně nastavenému odporu. V případě vážné diagnózy, kvůli které svaly postupně ochabují, je důležité začít trénovat co nejdříve.
ČTĚTE TAKÉ DALŠÍ DÍLY SERIÁLU O ALS: Parta lékařů pomáhá držet vážně nemocného přítele kardiologa nad vodou, O nemoci, která lidem mění životopis ze dne na den, Křehká psychiatrička pomáhá lidem s nejtěžšími starostmi života a s umíráním, Pomáhá smrtelně nemocným lidem jíst, mluvit a zažívat nejkrásnější dny
Co můžete udělat s ostatními svaly v jejich těle, které také postupně slábnou?
U všech pacientů s ALS dochází k ochabování svalů a u některých navíc i k jejich zkracování. Je nutné udržovat zachovalou svalovou sílu vhodným cvičeným. A u zkrácených svalů velice doporučujeme prodloužit časovou jednotku při jejich protahování. Pokud je sval natolik ochablý, že nemůže plně provádět svoji funkci, snažíme se doporučit vhodnou pomůcku, která pomůže pohyb provést. V pozdějších stádiích onemocnění se člověk postupně stává úplně závislý na pomoci druhé osoby.
Přes veškerou pomoc se ale stejně stav pacientů s ALS rychle zhoršuje. Jak se s tím vypořádáváte?
Samozřejmě, že mě to hodně zasahuje. Nejde se od toho plně oprostit a myslím, že by to ani nebylo správné. Tato nemoc může postihnout kohokoliv. U mě k vyrovnání s tímto onemocnění dochází v průběhu praxe. A není návštěvy pacienta či rekondičního pobytu, který by mě neovlivnil. Vždy mi pomáhá, když si s kolegy promluvíme navzájem.
Co je na té práci pěkné?
Je moc hezké, jak se lidé dokážou kolem ALS semknout. Je krásné, že lidé chtějí pomáhat. Nedávno jsme například měli koncert na podporu ALSy, kde byla velká řada známých osobností, pacientů i těch, kteří jakkoliv pomáhají. Je za tím spousta práce a přináší to neustále hodně emocí.
Je vám 29 a místo, abyste se věnoval sobě a byl s kamarády, tak často ve volném čase jedete za pacienty po celé republice a pomáháte jim. Co vás k tomu vede?
ALS je fatální onemocnění. Pacientům a jejich rodinám můžeme nabídnout relativně málo, ale oni jsou hodně vděční i za to. V mnoha případech nemají informace, nevědí, jak s tou nemocí a se sebou zacházet. Mnohokrát stačí jen dobře cílená rada, která jim zlepší či ulehčí život. Dělá mi radost pomáhat. Je vidět, že to má smysl, i když pomůžeme jen do určité míry, protože ten konec nezvrátíme.
Jak se staráte sám o sebe?
Většinou se ve volném čase snažím zabavit hlavu nějakou manuální činností, z které okamžitě vidím výsledek. To mi dělá velikou radost.
Kam pracovně směřujete dál?
Dělám si kurz Vojtovy metody. Ta se používá jak u dětí, tak u dospělých ke zlepšení jejich motoriky. Já se chci věnovat té druhé skupině. U pacientů všech věkových kategorií funguje velmi dobře. A samozřejmě chci dále rozšiřovat svoje vědomosti a dovednosti. Svoji práci mám rád a doufám, že mi to vydrží.
Pokud chcete ALSu podpořit, můžete snadno tady. Anebo trochu natrénujte a přijďte na příští ročník Prague City Swim.
Rozhovor vznikl jako součást seriálu podporovaného Philips Foundation.
