[av_heading tag=’h1′ padding=’10’ heading=’Pomáhá firmám vyvíjet služby a produkty podle logiky z kokpitu letadla ‘ color=” style=’blockquote modern-quote modern-centered’ custom_font=” size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ custom_class=”][/av_heading]
[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]
Autor: Mirek Čepický
[/av_textblock]
[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Rudolf Čihák je pilot, ale létá hlavně pro zábavu. Na živobytí si většinu života vydělával prací ve vedení velkých českých a mezinárodních firem. Po téměř dvaceti letech v roli zaměstnance ho vyhřátá korporátní místa přestala naplňovat a se svou partnerkou Kateřinou Ailovou, kulturní antropoložkou, která v minulosti studovala kulturu a náboženství mexických Zapotéků, se pustil do vlastního podnikání. Založili společnost IdeaSense. Společně s týmem lidí rozmanitých profesí pomáhají řadě firem držet krok s dobou, aby nedopadly například jako společnosti Nokia nebo Kodak, které se dostaly na vrchol ve svém oboru, ale po čase jejich sláva, pozice, bohatství síla i vliv úplně upadly. S Rudou i Katkou jsem se potkal ve Vodafonu, kde jsme všichni nějaký čas pracovali. Podnikají v oboru, který je mladý, a svou firmu řídí spolu, takže se někdy vidí téměř 24 hodin denně.
Nemíváte občas ponorkovou nemoc, když jste spolu tak často?
Podnikání nám změnilo nejen pracovní, ale i osobní život. Trávíme díky němu mnohem víc času spolu, v práci i doma. Přátelé to často komentují, že s partnerem by pracovat nemohli. Pro nás je ale společná firma spíš jako jedno velké rande. Bereme náš život jako dobrodružství, kde se pracovní adrenalin propojuje s tím domácím. A figuruje v něm ještě jeden obzvláště nevypočitatelný faktor – naše tříletá dcera.
Vaše firma pomáhá jiným společnostem, aby v přeneseném slova smyslu doletěly, kam potřebují a neměly žádnou dramatickou kolizi v podnikání. Jak to konkrétně děláte?
Máme v týmu lidi, kteří se dívají na podnikání, zákazníky a další věci s tím související trošku jinak než běžní lidé a také jinak, než lidé, kteří pracují uvnitř korporací a nemají takový odstup. Máme řadu odborníků z různých profesí, a když složíme obrázek z jejich mysli do řešení pro naše klienty, tak je to jiný obraz, než jaký si klient dokáže o svém podnikání udělat sám. Odborný pohled zvenku je velká pomoc. Po této fázi s klienty systematicky pracujeme na tom, abychom pro ně vymysleli novou službu, produkt nebo způsob, jak se chovají k zákazníkům. Díky tomu mohou být dál atraktivní pro své zákazníky a často i získat nové.
To zní trochu obecně. Zkus vaši firmu přirovnat k něčemu třeba leteckou terminologií.
Třeba k Airbusu 380, který je naprogramovaný tak, aby vždycky bezpečně doletěl a splnil svou práci a zákazník byl spokojený. My s firmami pracujeme tak, aby se uvnitř aktivovaly k inovacím, aby začaly jinak myslet a aby se tento způsob myšlení dostal do jejich DNA. Tím předcházejí osudu firem, které se přestaly vyvíjet, inovovat, přizpůsobovat se novým podmínkám a kvůli tomu je předběhla nová konkurence. Takových případů je spousta, jmenovat můžeme třeba Kodak nebo Nokii.
Co jste třeba konkrétně vymysleli?
Pro Českou spořitelnu jsme například vymysleli transparentní platební kartu, u které má zákazník vždy jasný přehled, kam jde každá jeho koruna. To u jiných platebních karet dosud nebylo.
Jsi pilot a občas létáš i jako pasažér. Jak se v té roli cítíš, když nemůžeš letadlo ovládat?
Sám pilotuji menší stroje. Jako pasažér v dopravních letadlech to ale taky vnímám víc očima pilota než očima cestujícího. Dokážu si představit, co ti piloti prožívají a co musí v danou chvíli řešit. Pořád zkoumám, jak to pilot dělá, jestli například včas vytahuje klapky nebo jestli je ve finálním přiblížení ve správné výšce. Skoro každý let mám chuť vlézt jim do kokpitu. V minulosti se mi to i mnohokrát podařilo, protože jsem pracoval pro České aerolinie, takže jsem v kabině i létal.
Máš v letadle strach?
Každý se musí přirozeně bát, jinak by byl sebevrah. Ale myslím, že to dá zvládat tak, aby člověk létal bezpečně.
Jaké nejnáročnější rozhodování jsi v kokpitu zažil?
Jednou se mi povedlo zabloudit kousek od Frankfurtu v mlze, když byla nízká oblačnost. Zhruba sedmnáct minut jsme s přítelkyní hledali cestu na nejbližší letiště, kde bychom mohli bezpečně přistát. Sedmnáct minut bez vizuálního kontaktu se zemí úplně rozhodí vestibulární systém pilota. Neví ani, jestli letí hlavou dolů nebo ne. Musel jsem se spoléhat pouze na přístroje v letadle a rozhodovat jen podle nich. Musel jsem přestat věřit svým úsudkům, protože ty v té chvíli neplatí. Důležitý záchytný bod byla také řídící věž, která se mnou komunikovala.
Co jsi u toho prožíval?
Nejdřív jsem přemýšlel, jak jsem se do té situace mohl dostat. Pak to ale vystřídala absolutní koncentrace na to, abych nás co nejrychleji dostal bezpečně na zem.
Jaké zkušenosti z pilotování se ti nejvíc hodí, když pomáháš firmám?
Hlavně rozvaha a logika, kterou pilot musí při létání zachovávat. Když například potřebuje nastartovat motor, musí se postupně dívat po různých křivkách, aby na nic nezapomněl. Snažíme se pro firmy vymýšlet a vyvíjet služby a produkty tak, aby byly pro zákazníky intuitivní nebo dokonce “blbuvzdorné“ tak, jak to funguje v kokpitu. Vše, co navrhujeme je promyšlené do detailu, všechno má svůj důvod a musí se včas a správně otestovat, překontrolovat a navazovat na sebe. Snažíme si také udržovat i určitý odstup. Několikrát se mi například osvědčilo udělat pár kroků zpět, získat nadhled, vidět souvislosti a pak se ponořit zpět do určitého detailu a dořešit ho. Podobné je to v kokpitu, když člověk někam letí a potřebuje vybruslit třeba i z nějaké složité situace, tak je dobré se nejdříve podívat se na celkovou situaci, vidět, kde jsou nejbližší letiště a podle čeho se lze orientovat a podobně.
Jakou nejhorší situaci jsi zažil v podnikání?
Když jsme začali podnikat, tak nám jeden klient nezaplatil první fakturu ve výši několika set tisíc korun. To pro nás, tehdy malou začínající firmu, bylo hodně nepříjemné. Naštěstí jsme se z toho dostali. Ta zkušenost mi změnila vnímání peněz.
V čem se to vnímání změnilo?
Vnímám peníze velmi podobně jako oheň. Jsou velmi dobrý pomocník, ale špatný pán. Jakmile mám peníze jako nástroj, který mi pomáhá k něčemu jinému, tak to funguje. Jakmile je mám jako něco, čeho potřebuji dosáhnout, tak už to nefunguje.
[/av_textblock]
[av_codeblock wrapper_element=” wrapper_element_attributes=”]
[/av_codeblock]
