[av_heading heading=’Lukáš Kořínek- šéf, který si nepotřebuje hrát na šéfa’ tag=’h1′ style=’blockquote modern-quote modern-centered’ size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ padding=’10’ color=” custom_font=”][/av_heading]
[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]
Autor: Mirek Čepický
[/av_textblock]
[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Do třicítky zbývají Lukášovi Kořínkovi ještě dva roky, zaměstnává třicet lidí a jeho obsahová agentura Bubble měla loni tržby přes třicet milionů korun. Kdyby ji prodal, nemusel by hodně dlouho pracovat. Jenže zrovna lenošení si představit vůbec neumí. I na dovolené na druhém konci světa, ze které se nedávno vrátil, už druhý týden přemýšlel o nových pracovních projektech. Od osmnácti dělá, co ho baví, a nejspíš právě proto se mu tak daří. Podniká v oboru do velké míry virtuálním, ale taky rychle rostoucím. Ovlivňuje totiž emoce a rozhodování zákazníků, o které se na sociálních sítích přetahuje hodně firem s velkými rozpočty. Na důležitá rozhodnutí si za deset let vypěstoval osvědčený postup. Dává na svůj první pocit, intuice má podle něj totiž vždycky pravdu.
Znám se s ním zhruba rok a stejnou dobu pro něj externě pracuji. Pomáhám mu s PR. Tenhle rozhovor bych ale s velkou chutí udělal, i kdybych pro něj nepracoval. Možná by bylo i lepší nechat tohle povídání na někdy v budoucnu, ale nemůžu si pomoct. Líbí se mi lidé, kteří ve svém oboru vybudují něco významného, inspirují ostatní a jsou zapálení do toho, co dělají. Lukáš Kořínek přitom navíc pořád působí jako skromný kluk. Nehraje si na šéfa. Když za ním přijdete do kanceláře, udělá vám sám kávu, přestože by na to mohl mít lidi. Autoritu a svou pozici si nepotřebuje uměle posilovat. Asi nejsem sám, kdo jí z něj vnímá přirozeně díky tomu, co dokázal, jak umí argumentovat a v neposlední řadě proto, že svůj tým vede s velkým respektem a šlape jim to i bez přísných pravidel, o která se mnohdy opírají slabší šéfové.
Co vlastně Bubble dělá?
Tvoříme texty, fotky, videa pro různá online média nebo sociální sítě našich klientů. Některým klientům, například Sazce, zajišťujeme i každodenní online komunikaci se zákazníky na Facebooku, Twitteru, Instagramu nebo třeba magazínu. Pro další firmy, třeba pro Philips, děláme mimo jiné prodejní kampaně.
Co klienti získávají za peníze, které vám platí?
Je to stejný důvod, z jakého platí za reklamní bannery, televizní reklamu. Chtějí být vidět a chtějí, aby lidé znali a kupovali jejich produkty. Internetové prostředí je úžasné v tom, že se dá dobře měřit a monitorovat. Takže klienti dokáží velmi dobře porovnat, co do toho dávají a co jim to vrací zpátky. Na českém Facebooku je přes pět milionu lidí, kteří se dají oslovit velmi rychle a za velmi dobrou cenu v porovnání třeba právě s reklamou v televizi.
A nejsou ta sociální média tak trochu bublina, která může splasknout?
Je to podobné jako noviny a online zpravodajské servery. Může jim třeba i klesat čtenost a lidi můžou začít sledovat nezávislé bloggery. Ale ono je to pořád o tom stejném. Jak novináři, tak my děláme obsah, ať je to článek, fotka nebo video. Mně je jedno, v jakém online médiu sdělení k lidem efektivně dostaneme. Ve finále je důležité dělat dobrý obsah a doručovat ho lidem na místech, kde jsou. To, jestli je to televize, noviny nebo Facebook, je jen o formátu. Ten se může měnit, ale nebojím se toho, že by lidi přestali chtít informace.
Jaký obsah lidi nejvíc táhne, na co nejvíc klikají?
Určitě jsou to věci, které se nedočtou nikde jinde. Vyplácí se tvořit svůj původní a relevantní obsah, přemýšlet nad tím, proč by zrovna toto měla značka říkat, jak se to s ní spojuje a jak jí to pomáhá.
Jsou sociální média dobrá pro každou firmu?
Určitě ne. Firma musí mít obsah, který je zajímavý a pro současné nebo potenciální zákazníky relevantní. Mělo by to být postavené buď na produktu, nebo na atmosféře a emocích kolem té značky. Dokážeme v týmu odhadnout, pro kterou značku má smysl rozvíjet komunikaci na sociálních médiích, tak se snažíme dělat projekty, kde víme, že můžeme mít dobré výsledky a bude to přínosné pro všechny.
Jaká byla cesta k týmu třiceti lidí?
Začínal jsem sám v roce 2007, když mi bylo osmnáct. Tehdy jsem dělal mobilní marketing. Vydával jsem magazín o mobilech, takže mi reklama do mobilů přišla jako logické vyústění. Jen technologie nebyly tak etablované jako dnes. V průběhu roku 2010 jsme přesedlali na sociální média. Tam bylo úžasné, že když člověk udělal cokoli, měl okamžitou reakci. Bylo vidět, jestli je to super nebo blbé. Na sociálních sítích je možné udělat velkou nebo i malou kampaň a vidět výsledky v reálném čase. V tom roce 2010 jsem byl ještě sám, pak jsme byli dva a na konci roku 2011 jsme byli čtyři. Od té doby permanentně rosteme.
Jak to vnímáš teď s týmem třiceti lidí na palubě?
Jsme hodně přirozená firma bez komplikované struktury a pravidel. Je to hodně o vzájemném respektu a úctě, protože ne všichni na sebe mají vždycky čas. Ale když máš problém nebo něco chceš, tak to dokážeš brzy vyřešit. Důležité pro spokojenost v práci je i příjemné a funkční i prostředí. A že si lidi do velké míry i sami volí, na kterých klientech dělají.
Nemůže se přátelské nastavení ale časem překlopit ve firmu s přísnějšími pravidly?
Základní věc je, že bychom ve firmě s přísnými pravidly nechtěli být ani já ani nikdo další, kdo je tady. Proto jsme tam, kde jsme. Samozřejmě, když jsme rostli z dvaceti lidí na třicet, tak jsem věděl, že je potřeba udělat nějaké změny, protože kolem třiceti lidí se firma většinou mění. Kdybych je každý den všechny řídil přímo, tak by to nebylo efektivní. Předal jsem hodně odpovědnosti na další lidi ve firmě. Ted´ tu mám šest tým lídrů, kteří každý ručí za jednu z částí firmy. To je pro nás hodně velký posun. Postupně si to sedá a vypadá to perfektně. Lidi se na mě neobracejí už s takovou záplavou věcí jako dřív. Snažím se řešit, fakt to důležité, co posune firmu a lidi dál.
Na co se teda hlavně soustředíš?
Daří se mi hodně přemýšlet nad tím, jak firmu nastavit, nad strategiemi a novými příležitostmi. Zároveň se snažím vytvářet co nejstabilnější zázemí, aby všechno po provozní stránce fungovalo hladce. A důležitá je péče o tým, abychom měli skvělé a spokojené lidi.
Nepřemýšlel jsi někdy, že agenturu prodáš, odpočineš si a užiješ si peníze?
Já o tom nepřemýšlel, ale několik nabídek jsem dostal.
Co by měla splňovat nabídka, na kterou bys kývnul?
Musel bych mít pocit, že to mám prodat a že to celé posune Bubble zásadně dál tím správným směrem. A ten jsem zatím nedostal. Funguji hodně intuitivně. Za posledních deset let jsem si osvědčil, že pocit, který mám první, je většinou ten nejlepší. Když dostanu nějakou nabídku, tak si spočítám varianty, co by se stalo, kdybych to neprodal. Počítám s tím, že mě to baví a chtěl bych to dělat dál. Prodej firmy je založený na tom, že člověk dostane násobek ročního zisku, který stejně pravděpodobně budeš díky pokračování ve firmě mít, když něco nepokazíš. Jsem spíš na delší tratě, než na rychlé sprinty. I proto rád pokračuji v tom, co děláme.
Kdybys ale přesto z nějakého důvodu musel dělat něco jiného, co tě ještě láká?
V principu bych asi dělal to stejné, protože mě to baví. Kdybych ale musel změnit obor, bavilo by mě pánské příslušenství. Mám oblíbenou německou značku Hard Graft, která ručně vyrábí kožené pánské věci. S přítelkyní by nás bavilo takové věci navrhovat. I kdybych ale dělal něco podobného, tak stejně k tomu pro tu značku musím dělat dál i to, co dělám nyní, protože bez dobrého obsahu a komunikace na internetu bych neměl zákazníky.
Co děláš, když nepracuješ? U čeho si nejlíp odpočineš?
Dodělal jsem teď autoškolu, takže mám víc času a vrátil jsem se k lekcím s trenérem. Cvičit chodím tak dvakrát, třikrát týdně. Do toho jsem začal trochu běhat, protože jsem měl období, kdy jsem byl i šestnáct hodin u počítače, takže se teď snažím to vyrovnávat. Do toho i víc přemýšlím, co jím, abych se cítil fajn. Taky hodně jezdíme na výlety. A čím dál víc hledám, co nemusím dělat a co může zvládnout někdo jiný, třeba i líp a kvalitněji než já. Tomu uzpůsobuji i najímání lidí.
Co bys řekl Lukášovi před deseti lety pohledem svých dnešních zkušeností?
Že intuice má vždycky pravdu a když to přehlížíš, tak se to většinou vrátí. Často jsou to věci, které jsou důležité, zásadní. Druhá zásadní věc je nevzdávat se, vydržet, úspěch potom přijde. Na začátku, když jsme dělali mobilní marketing, tak první dva roky nebyly nijak slavné. Na druhou stranu to přineslo spoustu kontaktů a důležité vědomosti, na kterých jsme potom stavěli. Je důležité zůstat skromný, dělat, co tě baví, dokud tě to motivuje a neřešit blbosti.
[/av_textblock]
