Odešel z korporace, aby se stal kapitánem na vlastní lodi

Lidé

[av_heading tag=’h1′ padding=’10’ heading=’Odešel z korporace, aby se stal kapitánem na vlastní lodi’ color=” style=’blockquote modern-quote modern-centered’ custom_font=” size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ custom_class=”][/av_heading]

[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]

Autor: Mirek Čepický

[/av_textblock]

[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Dalo by se o něm klidně říct, že je to Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Jako kluk si lepil různé modely letadel a lodí. Vlastníma rukama si postavil i dům, ve kterém žije. Já ho poznal před lety ve Vodafonu, kde měl na starost stavbu a rekonstrukce prodejen. To se naučil až za chodu. Stejně tak se Jirka Houba postupně naučil vše, co bylo potřeba na to, aby ze starého vraku za 5 000 korun udělal nádhernou dřevěnou plachetnici, na které jsme si při projížďce na Vltavě povídali o jeho dalších plánech poté, co stal kapitánem na plný úvazek a koupil si dokonce i loď v Řecku. S tou zahajuje první sezónu, začíná ji nabízet na dovolené pro turisty z Čech, které bude vozit podél nádherného pobřeží. Jde do toho naplno, ví, že riskuje, zároveň má ale jasno v tom, že lodě, řeky a moře jsou jeho obrovská radost a vášeň a kvůli tomu se riskovat vyplatí.

Proč ses rozhodl vyměnit kancelářskou židli za palubu?

Byl to můj dávný sen. Už jako kluk jsem si lepil modely lodí a představoval si, že na nich budu plout. Když jsem pracoval ve Vodafonu, věděl jsem, že to není na pořád. Původně jsem tam šel na chvíli a skončil jsem tam sedm let. Před pár měsíci jsem si řekl, že to musím zkusit naplno.

Jak ses dostal od modelů ke skutečným lodím?

Kamarád si asi před deseti lety koupil katamarán a půjčil mi ho. Já se přitom dlouho kajutovým lodím posmíval, ale ten katamarán se mi zalíbil. Když jsem pak nastoupil do Vodafonu, přišly benefity, což bylo tehdy navíc k platu asi 18 000 korun ročně. Přemýšlel jsem, jak ty peníze správně využít a nakonec jsem se rozhodl udělat kurz na „papíry“ na plachetnici. Tam jsem měl velké štěstí na kapitána, který nás učil. Hned první den kurzu jsem věděl, že skončím na moři.

Na moři letos začneš první sezónu, k tomu se brzy dostaneme, ale původně jsi začal na Vltavě. Teď se plavíme na Sahaře. Jak jsi k ní přišel?

Našel jsem ji mezi inzeráty jako úplný vrak za pět tisíc. Když jsem ji poprvé ukázal manželce, byla trochu zděšená. Vzal jsem jí k té lodi na výlet a ona říká: tohle nekoupíš. A já na to, že už jsem to koupil. Ženy v tomhle nemají takovou fantazii.

Takhle loď vypadala, když jí koupil za 5 000 korun.

Jak dlouho ti trvalo, než jsi jí dal do současného stavu?

Do první rekonstrukce jsem se pustil hned, když jsem jí kupoval, asi před šesti lety. Dělal jsem na tom celou zimu. Měl jsem ji v garáži, kde jsem byl „pečenej vařenej“. Měl jsem zakázáno jít do garáže na Štědrý den, jinak jsem každý den udělal aspoň něco.

Uměl jsi to nebo ses to učil za pochodu?

Něco jsem trochu věděl, ale neměl jsem žádné dílenské vybavení. Nejdřív jsem loď jen odýhoval, ale po první sezóně bylo jasné, že to musí jít celé dolů. Současná loď je už z masivu a podařilo se mi všecho udělat nesrovnatelně líp. Někdy skromně říkám, že mám nejkrásnější loď na Vltavě. J Všechno jsem si dělal sám, to mi vyhovuje nejvíc. Navíc si nenechám poradit, v tom jsem sólista. Když si vymyslím vlastní postup, tak je pro mě ten nejlepší, dokud se sám nepřesvědčím, že to tak není.

Má něco společného proces stavby prodejny pro mobilního operátora a stavba plachetnice?

Má to hodně společného. Měl jsem štěstí, že v době, kdy jsem ve Vodafonu prodejny začínal stavět, jsem měl velkou svobodu v tom, jak to mohu dělat. Důležitý byl výsledek. Bylo tam taky spousta práce, kterou jsem musel vymyslet a zorganizovat nebo zařídit sám. Byl to podobný tvůrčí proces jako u té lodi, ať už jde o stavbu nebo rekonstrukci.

Kolik máš teď lodí?

Tři. Saharu, to je moje první loď. Jenže ta je na Vltavě a mě lákalo i moře. Zjistil jsem, že v Holandsku se dají dobře koupit starší lodě, když hledáš. Koupil jsem si osm a půl metrovou loď na moře. A ještě před tím jsem si koupil laminátovou lodičku, kterou jsem chtěl vozit na vozíku do Chorvatska. Tu ale budu nejspíš prodávat. Holandskou už jsem prodal, protože jsem objevil loď v Řecku. A rozhodl jsem se, že se tam přesunu trvaleji a začnu tam nabízet českým turistům dovolenou na lodi.

Jirka na své lodi Victoria, se kterou letos začíná vozit Čechy v Řecku. Zdroj: naplachty.cz

Není škoda, že Sahara na Vltavě nemá moc využití? Neuvažoval jsi i o jejím prodeji?

Já jsem si jí tak vypiplal a stálo mě to tolik úsilí, že je její cena je pro mě nevyčíslitelná. Navíc s penězi to mám tak, že jsou fajn, když potřebuješ zaplatit složenky, nebo dokoupit něco na loď. Ale jinak mě zas tak neberou. Kdybych Saharu prodal, neměl bych loď a možná bych měl u domu novou zámkovou dlažbu, jinak by se nic nezměnilo. To radši budu mít tu loď.

Co přesně na letošní řeckou sezónu chystáš?

Nabízím lidem, menším skupinkám nebo i párům a jednotlivcům, spoluplavbu. Myslím, že by to mohla být atraktivní dovolená. Cílím spíše na ty, kteří nemají velké zkušenosti s jachtingem. Budou mít možnost si všechno na lodi vyzkoušet, ale nebude to žádný výcvik. Spíš pohodové plutí tři nebo čtyři hodiny denně, spaní na lodi, výlety na lodi, ale jinak normální dovolená.

Jak by ta letošní sezóna měla dopadnout, abys byl spokojený?

Když přežiju, myslím ve smyslu existenčním, finančním, tak to bude dobrý. Dokonce si ani nemyslím, že první sezónu vydělám na běžný rodinný provoz. Bude to delší proces, ale tahle první sezóna může být důležitý začátek. Jdu do rizika, ale věřím, že se to může lidem líbit a budou mě doporučovat dál. Zatím jsem vyřizoval všechny formality, ale za pár týdnů už budu s prvními lidmi na moři. Už se nemůžu dočkat.