[av_heading tag=’h1′ padding=’10’ heading=’Přepíná mezi miliardami a pohádkami pro děti’ color=” style=’blockquote modern-quote modern-centered’ custom_font=” size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ custom_class=”][/av_heading]
[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]
Autor: Mirek Čepický
[/av_textblock]
[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Potkal jsem ho před pár lety o půlnoci na startu Beskydské sedmičky, 89 kilometr dlouhého běžeckého závodu přes Beskydy. Když doběhl, tak mi napsal, že u toho málem vypustil duši. Ale dal to. Stejně jako uměl zvládnout zdánlivě jednodušší, ale pro hodně vysoce postavených manažerů těžký úkol – říct nejvyššímu kápovi naplno a do očí nepopulární názor. To se mi na něm líbilo ve Vodafonu, kde jsme oba pár let pracovali. A rád jsem si s ním po čase zase popovídal o rozvoji internetu a cenách za telekomunikační služby, ale i o psaní knížek.
Roky pracoval ve velkých globálních firmách. Stejně tak si Colin Shea vyzkoušel několik let dělat na sebe, radil s obchodní strategií například i Izraelským mlékárnám nebo leteckým společnostem v Evropě i mimo ni. Teď má jako ředitel strategií na starosti plánování miliardových investic do pevné sítě společnosti CETIN a vyhovuje mu to prý víc, než být na volné noze. Vedle toho pro své děti a pro radost píše pohádky. První knížka mu vyšla před pár týdny. Anglicky. Je totiž původem Američan. Ale v České republice už je tak dlouho, že se tu cítí být doma. A jako jeden z mála Američanů, které jsem poznal, mluví a píše dobře česky.
Běháš ještě?
Běhal jsem půlmaratony, maratony, Beskydskou sedmičku, ale pak jsem měl úraz. Zranil jsem si achilovku. Tak jsem se pustil do kickboxu, abych byl aspoň trochu v kondici.
Jsem teď na volné noze a přijde mi to lepší než být součástí korporace. Ty sis tím taky prošel, ale vrátil ses zase do velké firmy. Proč?
Dělat svůj vlastní byznys má své kouzlo, vyzkoušel jsem si to, ale preferuji být ve větší firmě. Nejen proto, že to je trochu jistější finančně, ale spíš z toho pohledu, jak velkou máš kde šanci něco ovlivnit. Pracoval jsem jako poradce při různých projektech, takže jsem létal všude možně, po Evropě i po světě, potkal jsem různé lidi, pracoval pro různá odvětví. Dělal jsem kromě telekomunikací například i pro Izraelskou mlékárnu nebo pro letecké společnosti. Bylo to hodně pestré, stále nové zadání a problémy, ale nakonec jako poradce těžko něco prosadíš. Necháš klientovi tenčí nebo tlustší knihu s analýzou a nápady, ale pak je to už jen na té firmě, jestli to udělá. Tady v CETIN mám ze své pozice šanci něco skutečně prosadit a ovlivnit.
Co přesně teď děláš?
Mám pod sebou program obnovy fixní sítě. Ještě nedávno měla většina fixních linek v Čechách rychlost 16 Mb/s, tak jsme řekli, že je potřeba to zlepšit. Investujeme do sítě významnou část našeho oznámeného investičního programu.
Budoucnost je tedy hlavně v pevných linkách?
Určitě, hlavně pro datové toky. Mobilní sítě jdou dopředu, mají stále větší kapacitu, ale když jdou data po drátě nebo kabelem, tak je kapacita a stabilita mnohem větší. Ve vzduchu se o daný objem dat dělí víc lidí, a tím někdy i dramaticky klesá kvalita připojení. Navíc internet ze vzduchu potřebuje kvalitní páteřní síť v zemi. Tu naši využívají všichni operátoři. Předpokládáme, že téměř všechny vysílače budou nakonec připojeny k optické síti.
Přijde mi, že se internet ale zatím neposouvá tak rychle, jak by mohl. Sítě jsou pořád dost prázdné. Mluví se o internetu věcí, ale reálných příkladů v praxi zatím moc není. Jak vidíš, že se to bude vyvíjet v dalších letech?
Je pravda, že kapacita sítí se zatím moc nevyužívá, jsou poměrně prázdné, obzvlášť ve 4G. Lidi zatím nemají moc LTE telefonů, jen asi každý třetí telefon umí přijímat nejrychlejší internet. Ale přesto jsme před půl rokem viděli, že LTE provoz přesáhl polovinu datového provozu v síti, takže to rychle roste. Je vidět, že jakmile lidi mají LTE telefon v ruce, objem dat hodně stoupá.
Jak moc z celkového datového provozu připadá na internet věcí?
Už dnes je asi 60 procent veškerého datového provozu tvořeno stroji, které komunikují mezi sebou. Typický příklad jsou kamery. Jsou to HD kamery, které rychlostí 8 Mb/s posílají snímky, například zaznamenanou rychlost aut na silnici. Ty informace se pak pošlou do dalšího stroje/počítače. Datové toky, které jsou spojeny s komunikací strojů, jsou neskutečné. Průměrný Airbus, když letí z Londýna do New Yorku, vyrobí a pošle řádově terabyty dat. Stroje, na rozdíl od lidí, mohou být na internetu neustále, takových zařízení je a bude čím dál víc.
Jak vidíš český telekomunikační trh? Je tu ještě místo pro dalšího operátora a můžou ještě klesat ceny?
Jsme velkoobchodní hráč, takže máme na ceny nepřímý vliv. Když před třemi lety spadly ceny za mobilní služby, tak jsme se dostali na evropský standard. Diskuze je ještě kolem ceny dat. Je to vždy otázka poptávky a nabídky. A když poptávka roste, budou klesat ceny. Jejich nastavení ale závisí na ekonomické úvaze operátorů. Co se týká počtu hráčů na trhu, tak v Evropě spíš pozorujeme, že se slučují kabeloví a mobilní operátoři. To je reálnější a logičtější trend než růst počtu jednotlivých operátorů.
Kdy myslíš, že budou příjmy mobilních operátorů i na našem trhu hlavně z datových služeb a ne tolik z tradičního volání a SMS?
Řekl bych, že už je to vlastně dnes. Data jsou hlavní produkt, který operátoři vytvářejí. Do nich jde přes 90 procent všech nákladů. Věříme, že není rozumné stavět redundantní sítě. Lepší je mít jednu kvalitní datovou síť, která slouží všem. Stavíme tedy naši síť tak, aby v ní bylo dost kapacity pro každého operátora a všichni do ní měli přístup za jasně daných podmínek. Poptávka po datech bude dál hodně růst a zákazníci přitom nebudou ochotni za ně příliš utrácet, proto je třeba být při výstavbě sítí nákladově velmi efektivní. Hlas je z tohoto pohledu jen marginální věc. Operátoři už ani marketingově nekomunikují volání nebo SMS, ale hlavně se soustředí na kvalitu dat a pokrytí. Zákazníkům se prodávají balíčky, které obsahují hlas, SMS i data a je převážně věc účetnictví, kam se rozdělí příjmy. Jsou sice zákazníci, kteří ještě nepoužívají data, ale ti budou dál rychle ubývat.
Proč jsi vůbec v České republice, co tě tu drží?
Původně to byla manželka, ale teď jsem tu už asi patnáct let, a tím pádem znám dobře místní trh a můžu být víc užitečný firmám, které na něm působí.
Když jsi byl kluk, chtěl jsi pracovat v telekomunikacích nebo jsi měl jiné představy?
Kdysi jsem měl jako hodně lidí představu, že budu spisovatel, pak mi došlo, že mám spoustu známých, kteří se snaží psát, a pomalu zemřeli hladem. Lepší mi přijde dělat něco jiného a třeba u toho psát. A je taky dobré nejdřív nasbírat zkušenosti, než člověk začne dávat rady zbytku světa. Teď jsem ale dokončil dětskou knížku. Chtěl jsem si to nechat ilustrovat, tak jsem se přihlásil na službu, která dává dohromady lidi z různých oborů z celého světa. Tam jsem zadal, že chci ilustrovat knížku a za tři dny jsem měl asi 25 návrhů z celého světa. Vybral jsem jednu slečnu z Buenos Aires, která udělala pěkný návrh a pak knížku ilustrovala.
O čem je?
O jehňátku, které v lese potká vlka a vyvine se u něj Stockholmský syndrom. Je k dostání i na Amazonu.
Jak tě to napadlo?
Mám děti a často jsme si dělali naše knížky. Oni něco namalují, já něco napíšu, ale jen krátké věci. Zdálo se mi, že pár z nich není špatných, tak jsme si řekli, že jednu zkusíme vydat i pro ostatní. Nedělám si iluzi, že z toho zbohatnu, ale je to zábava. A je to jen drobná knížka, má asi tři tisíce slov.
[/av_textblock]
