Chodil do práce, žil v pronajatém bytě, neměl vážný vztah a přišlo mu, že nežije tak, jak si přál. Tak se se dvěma kamarády rychle rozhodli, že zkusí rok života na Novém Zélandu. Peníze budou vydělávat jen na to, aby dělali, co je baví. „Nechci žít jen o víkendu, ale i v úterý. Chci se stál digitálním nýmandem a dělat fyzickou práci venku na vzduchu,“ říkal mi Pepa Chládek na obědě na konci srpna pár dní před odletem. Tam vznikla první část rozhovoru. Druhou jsme na dálku udělali teď, abychom zaznamenali, jak se na druhém konci světa po téměř dvou měsících má.
Jak probíhalo rozhodnutí odcestovat?
Zrálo to asi rok. Postupně jsem v Praze začal omezovat práci. Chodil jsem do ní jen část týdne, vegetoval jsem, užíval si, jezdil jsem na kole, na ryby. Úspěšně jsem se flákal. Život mi tu přišel hodně stejný. A dokud nemám žádné závazky, tak chci zkusit zažít i něco jiného. Myslím, že tady mi nic neuteče. Pracovat tu můžu i za rok.
Zbývá ti pár dní do odletu. Jaký máš plán?
Cíl Nový Zéland, letím se dvěma kamarády, plánujeme trhat kiwi, cestovat a rybařit.
Na kdy máš letenku zpátky?
Koupil jsem jednosměrnou, jen tam. Máme roční pracovní víza a nevím, jak dlouho tam budu. Když se to nepovede, můžu být za tři měsíci zpátky. Ale klidně taky rok a půl, když to bude super.
Co všechno máš zajištěné, když tam doletíš?
Ubytování na týden a pokud se domluvím s jednou paní z tamní banky, tak budu mít založený účet. Všechno ostatní je otevřené.
Co by se mělo stát, aby to bylo dobrý a za rok jsi to hodnotil kladně?
Abych se vrátil. Chci chytat velké ryby jak na řekách, tak na mořích a do ruky humra. Jsem vášnivý rybář, takže mě to hodně láká.Pak bych se chtěl podívat do Tichomoří a procestovat Nový Zéland.
Plánuješ si tam i vydělat?
Kvůli penězům tam nejedu, to bych vyrazil kuchat ryby na Aljašku. Chci poznat jinou přírodu, mentalitu, hezký kout světa. Chci si tam vydělat na to, abych pokryl náklady na žití a cestování. Chtěl bych ideálně měsíc pracovat a dva cestovat, ale možná to bude obráceně, to zatím nevím. A chci se stát digitálním nýmandem.
Co tím myslíš?
Chci si dělat srandu z toho, jak lidé jezdí na Bali na pláž tvrdě makat a šíří myšlenku digitálního nomádství. Chci ukázat i druhou stránku takové práce. Myslím, že to není vždycky sranda, pracovat třeba s časovým posunem 12 hodin denně nebo v místech, kde není dobrá wifi.
Plánuješ pracovat digitálně nebo jinak?
Je možné, že něco malého budu na dálku dělat pro někoho v Praze. Ale hlavně chci pracovat manuálně, fyzicky. Chci trhat kiwi, stříhat víno, dělat pomocného kuchaře v kuchyni. Kdyby bylo nejhůř, tak půjdeme do továrny, ale mnohem raději bych dělal něco na vzduchu venku.
Nebojíš se dělat úplně obyčejnou práci?
Vůbec. Je mi jedno, kdo co dělá. Mnohem důležitější je, jak. Vážím si každého, kdo dělá svou práci dobře a zlepšuje ti zážitek. Dnes jsem byl v pojišťovně, kde byla moc příjemná paní. Byla to obrovská pojišťovna, ona určitě nemůže spoustu věcí ovlivnit, ale svou práci dělala skvěle, pomohla mi, byla milá. Důležité je ovlivnit okolí pozitivně. Jestli budu trhat jabka, bude to bavit mě i partu kolem a budou spokojení, tak to bude dobré. Ale když ráno budeme vstávat s „ježišmarjá, zase jabka“, tak je jasný, že ten den nebude dobrý.
Co by ses chtěl naučit?
Stříhat ovce. Tam jich je moc, to bych se chtěl naučit. Doufám taky, že mi půjde řídit vlevo.
Čím jsi se živil v Praze?
Obchod v IT firmách, prodával jsem virtuální servery, cloudové služby. Plus marketing těchto produktů. V tom bych chtěl pokračovat, až se vrátím. To je nejreálnější scénář.
Jak velkou vidíš šanci, že tě Nový Zéland zláká a nevrátíš se?
To se limitně blíží nule. Jak třeba nadávám na českou politiku nebo státní zakázky, tak to myslím, že je jediné špatné. Lidi jsou tu fajn, je tu bezpečno, máme svobodu, dobře se tu jezdí na kole. Mám Česko rád, chci se sem vrátit.
Co nejdůležitějšího si bereš s sebou?
Kvalitní sluneční brýle a nepromokavé boty. Jinak notebook, telefon, sedm párů ponožek a sedm trenek. Zbytek koupím tam nebo vyperu. Aby se člověk na takovou cestu mohl vydat, potřebuje jen letenku zhruba za třináct tisíc, víza za tři tisíce a po příletu mít na v přepočtu zhruba sedmdesát tisíc korun.
Jak se ti plní, co jsi od toho čekal?
Jsem na Zélandu skoro dva měsíce. Pracujeme na kiwi sadu. Netrháme protože je jaro, ale děláme jiné práce, jako zastřihávání, protrhávání, aby kiwi dobře rostlo. Šéfuje mi Ind a kolem je spousta mladých Němců, co věčně kouří trávu. Bydlíme v domě s postarším párem, který pronajímá dva pokoje cizincům. Je to zajímavé nahlédnutí do ,,kuchyně”, a to doslova, domácích Kiwáků. Takže práce i bydlení dobrý, tak nějak jsem to čekal.
Jak se to vyvíjí s rybami, už jsi chytil humra?
Rybaření je zatím super, na moři se mi daří poměrně slušně, na řekách zatím ne. Humr ještě neproběhl, ale to všechno přijde, teď čekám na wet suit z Aliexpresu. Zatím největší překvapení je, že tady na severním ostrově není téměř žádná volná příroda. Všechno je oplocené a nikam se skoro nedostaneš. Téměř celý ostrov tvoří pastviny pro krávy a ovce, zbytek jsou sady. Až tady si uvědomuju, jaká je česká krajina úžasná a bez omezení. Když je tady les, tak je to jako park, udělané cestičky a na začátku parkoviště pro auta.
Vyděláš měsícem práce na měsíc cestování?
Pokud se pracuje tak ano. Jenže práce na sadu není stálá, člověk míní, počasí mění… a Ind taky. Když prší, nepracuj se. Když pro nás zrovna nemají práci, tak taky ne. Ale nestěžuju si, vyžít se z toho dá v pohodě, celkově tu jídlo není o moc dražší než u nás, jen to pivko :D.
Jaké jste měli zatím nejhezčí zážitky?
Výšlap na skály nad mořem, rybaření v moři, kdy jsme za hodinu chytili snad 50 pěkných ryb. A taky vaření. Chutná mi jejich hovězí maso, dělám si steaky, dělali jsme si burgry i pivní guláš, který mám rád. Super bylo i spaní v autě na totálně opuštěném místě, kde nad námi svítilo snad milion hvězd. V místech s řídkým osídlením je světelný smog hodně nízký, takže je krásně vidět obloha.
Jak velký zatím vnímáš rozdíl mezi běžným dnem v Praze a běžným dnem na Novém Zélandu?
Je to brutální rozdíl, tedy ten pracovní. V Praze jsem trávil hodně času v kanceláři a málo venku. Tady vstanu a jedu 15 km do práce, kde stojím klidně i 12 hodin na nohách a protrhávám s rukama nad hlavou lístky/květy/větve. Pokud nepracujeme, tak je to dost podobné, flákám se, nikam nejdu, půl dne vařím nebo jedeme někam na výlet či klasicky na ryby.
Které části Nového Zélandu jste zatím poznali?
Po příletu jsme byli týden v Aucklandu, potřebovali jsme vyřídit adminsitrativu a koupit auto. Tohle město vidět nepotřebujete. Pak jsme projeli severní část severního ostrova, pěkné pobřeží, vodopády, pláže… dokonce i písečné duny uprostřed zeleného porostu. To už bylo mnohem lepší. Aktuálně jsme ve městě Te Puke, což je oficiální hlavní město Kiwi. Všude kolem jsou kiwi sady, asi tolik jako v Česku řepka, fakt moc. Je to menší město odhadem 15 tisíc obyvatel. Jedna hlavní ulice, na které je pár obchodů, pak vedle dva supermarkety a tři hospody. (Pivo bez pěny, nic moc za 9$). Pomalu to tady balíme a zase vyrazíme cestovat, spát v autě a jíst těstoviny nebo smaženou rybu, kterou si ulovíme.
Než jsi odjel, plánoval jsi publikovat zážitky ze Zélandu na sociálních sítích. Moc jsem toho nenašel, kde se to zaseklo?
Před odletem jsem si vytvořil profil na Instagramu ,,Digitální nýmand” kamarád mi naprogramoval úžasný blog… a já nic nesdílím, nepíšu. Nějak se mi nechce, necítím tu potřebu. A když jsem si otevřel Instagram a prošel si několik profilů, celebrit ale i kamarádů, tak ani nechápu, proč bych to měl dělat. Možná změním názor a třeba to za nějaký měsíc začnu sypat ven, ale teď ne. Jsem digitální nýmand. Jsem na druhém konci světa než má bublina, piju pivko na pláži při západu slunce nad pacifikem a nechci za to lajky. Fotky posílám asi osmi lidem přes messengr a občas si s někým dám hovor/video hovor. Takhle je mi teď dobře.
