MÍSTO SVATBY V ČESKU ZAČAL ŽÍT V AUSTRÁLII, KDE MÁ UŽ DVA ROKY PRÁZDNINY

Na Instagramu si založil profil tomasupsidedown, což se dá přeložit jako Tomáš vzhůru nohama. A přesně to vystihuje jeho dnešní život v porovnání s dobou před pár lety. Dlouho jsem si myslel, že je v Praze usazený a spokojený. Měl rozjeté malé podnikání, které mu fungovalo. A také sympatickou přítelkyni, s níž roky bydlel. Procestovali spolu celý svět a za krátko se měli brát. Pak jsem najednou na Facebooku viděl, že je v Austrálii. Sám. To za ním přítelkyně určitě brzy přijede, říkal jsem si. A taky, že ano. Jenže ne brzy a už jen jako kamarádka. Tomáš Jileček po nečekaném rozchodu zhruba před dvěma lety spontánně odjel z Prahy do australského Sydney, kde je doteď. V rozhovoru s ním se dozvíte, jaké to je, vše zabalit a začít žít úplně jinak. Sám to vnímá jako krásně dlouhé prázdniny.

Co tě to popadlo, přestěhovat se ve 32 letech z ničeho nic tak daleko?

Víš, že ani nevím? Přišlo to úplně samo. Vlastně úplně ne. On se člověk po rozchodu snaží vyplnit čas, který by dřív normálně trávil se svojí partnerkou. Potřeboval jsem něčím zaměstnat hlavu. Hospoda je skvělý místo, ale nemá otevřeno pořád, tak jsem k tomu musel najít alternativu. V rádiu mě zaujala reklama na jazykovou školu Lite, která se nakonec ukázala jako hodně kvalitní. Navíc jsem tam potkal Míšu, která jela se svým přítelem do Austrálie, a tak mě tím nadchla, že jsem to ještě ten den začal realizovat. Pokud máte v okolí zavřené hospody a jste single, doporučuju najít jazykovku, kde bude nějaká Míša a garantuju, že vám to změní život.

Proč právě Austrálie?

Těch důvodu, proč jsem si vybral Austrálii a konkrétně Sydney, bylo hodně. Moje priorita byla, zlepšit si angličtinu. Pokud si chcete zlepšit i portugalštinu nebo španělštinu, tak konkrétně na Northern Beaches, kde žiju, je ta možnost teda taky. Je tu hodně lidí z Jižní Ameriky a je krásné poznávat, že nejenom my Češi máme více než kladný vztah k alkoholu 🙂 A pak tu byly další důvody, které zná každý z televize. Nádherné pláže, surfing, usměvaví lidé, úchvatná příroda, Sydney opera house, teplé počasí. Tohle všechno jsem chtěl zažít a můžu potvrdit, že to tu všechno je. Až teda na to celoročně teplé počasí. Takže deštník a svetr do Sydney stoprocentně s sebou.

Jak bys porovnal svůj život v Praze a v Sydney?

Když jsem odjížděl z Čech, neměl jsem ani jednoho zahraničního kamaráda, dál než ze Slovenska a teď můžu říct, že mám opravdu dobré kamarády po celém světě. A to je ten rozdíl, který tu zažívá každý, nehledě na národnost. Tohle tady prostě miluju! Kromě těchto nově příchozích, jsem se tu poznal i s Australany a taky jsem tu potkal hodně Čechů, kteří se stali mými dobrými přáteli. Jeden z dalších zásadních rozdílu je, že tu nemám stereotyp, který jsem míval v Praze. Pořád to tu beru i přes veškeré povinnosti jako takové delší prázdniny.

Jsi na těch prázdninách spokojený? Nebo ti něco přeci jen chybí?

Obávám se, že jsem jeden z těch lidí, kteří nejsou stoprocentně spokojení nikdy. Možná je to něco, co mě posouvá dál. Pořád se tu cítím jako host, ale na druhou stranu necítím potřebu, udělat všechny ty kroky, abych se tu jako host cítit nemusel a mohl tu žít napořád. Možná jenom potřebuju procestovat svět, abych zjistil, že doma je nejlíp.

Jak si tam vyděláváš?

Když jsem přijel, anglicky jsem moc neuměl, tím pádem jsem si práci nemohl nijak vybírat, ale zase jsem nemusel hned za každou cenu pracovat, jelikož jsem měl něco našetřeno. Moji první brigádu jsem našel na gumtree, což je australský inzertní portál. Byl jsem v Sydney krátce, nevěděl jsem, jak to tu chodí. A když v inzerátu stálo, že angličtina není potřeba a bylo to něco s auty, tak jsem tam napsal. Nějaký člověk mě vyzvedl večer před domem ještě s dalšími brigádníky a řekl, že jedeme do Blacktownu vyzvednout auta. Po hodině a půl jsme dorazili na benzínku. Stály tam čtyři auta a mohl jsem si vybrat, jaké chci řídit. Měli jsme v konvoji převést auta na DeeWhy. Dostal jsem za to 30 dolarů, což byly moje první vydělané peníze v Sydney. Asi nemusím vysvětlovat, že tahle práce se mi úplně nezdála a finančně to taky tak atraktivní nebylo, tak už jsem příště nejel. Pokud někdo shání na začátek něco míň dobrodružného, tak jako většina hůře anglicky mluvících studentů může začít v pohostinství.

Čím ses živil dál?

Druhá moje práce byla mytí nádobí v japonské restaurací, kde jsem ale vydržel jen krátce. Po těchto prvních pracovních zkušenostech jsem konečně začal dělat, co mě baví. V Sydney je hodně rozšířené objednávat si jídlo domů a já rozvážím na skútru pro dvě společnosti (Deliveroo a Uber Eats). Jediné, co k tomu potřebujete, je mít staženou aplikaci a nevzdat se i po několika nehodách, pokud je přežijete. Tuhle práci tu dělám přes rok a půl a můžu říct, že lepší by tu pro mě snad být nemohla.

A co bydlení?

Jsou to tři měsíce, co jsem se přestěhoval z velkého domu na Balgowlah (Northern beaches), kde jsem rok a půl žil se 12 lidmi. Vlastně ještě s více, protože se jich tam za tu dobu hodně vyměnilo. Bylo skvělé místo pro moji angličtinu a našel jsem si tam spoustu nových přátel. To bych doporučil opravdu každému, kdo s angličtinou cizí zemi ze začátku zápasí jako já. Nedávno ale nastal čas nesdílet koupelnu s dalšími 6 lidmi a přestěhoval jsem se na Fairlight (pořád Northern beaches) do dvojpokojového bytu kousek od moře. Sydney je velké město a každý si tu může najít místo podle svého gusta. Já se zamiloval do Northern Beaches a jinde bych tu žít nemohl. Což ale neznamená, že bych tu zakořenil.

Kolik času pracuješ a jak moc si užíváš?

Výhoda je, že mi moje práce umožnuje pracovat kdy já chci a navíc mě baví. Stačí se pouze přihlásit skrz aplikaci a můžu začít. A kdykoli se naskytne nějaká příležitost, ať je to grilovačka, koncert nebo výlet, můžu aplikaci vypnout a vyrazit. Někdy jdu do práce a během chvilky se mi to změní. A čím víc se blíží léto, tím víc těch změn bude. Samozřejmě někdy pracuji víc a někdy míň, ale pořád mi tenhle druh práce přijde spíš jako taková letní brigáda.

Co nejhezčího a co nejhoršího jsi tam zatím zažil?

Nejhorší je tady pro mě zima! A to ne venku, ale v bytech a domech! V zimě je tu totiž daleko chladněji uvnitř než venku, protože tu není tak dobré topení jako v Česku. Topí se elektrickým a když máte štěstí, tak plynovým topením. To elektrické dokáže pěkně navýšit rozpočet. Standard je na noc dvě peřiny, mikina a tepláky. A nejhezčí je, že mohu poprvé v životě oslavit listopadové narozeniny v létě, venku a dokonce na pláži. To může být další motivace jet do Austrálie, pro ty, kteří jsou narození v zimě.

Co všechno jsi tam navštívil?

Ono jenom bydlet na Northern Beaches pro mě znamená mít dovolenou. Těžko bych jako Pražák uvěřil, že jednou budu mít za barákem místo holubů papoušky a místo vodní nádrže s kaprama oceán s jedním z nejlepších míst na šnorchlování v Sydney pět minut chůze od baráku. A to jsem se prostě ještě nehnul víc jak kilometr od domu! Jinak se snažím cestovat jak jen to jde, protože Austrálii je k tomu určená.

Co bys doporučil vidět někomu, kdo se tam teprve chystá?

Doporučit můžu úplně všechno, co jsem navštívil, tak to i ve zkratce napíšu. Projel jsem East coast Austrálie od Sydney přes krásný pláže, místa na šnorchlování, vodopády, deštné pralesy až k severu do Cape Tribulation, kde člověka ve volné přírodě může překvapit krokodýl. Taky jsem projel Austrálii z jihu na sever, ale tentokrát středem země, což je úplně jiná liga. To už není tak moc turistické. Žádný signál, skoro žádná auta a opravdu jenom divočina. Červená krajina, nezpevněné cesty, takže jsem si tu mohl splnit dětský sen a řídit čtyřkolku jako na Rally Dakar! A navíc jsem nikde jinde nezažil, že by mi cestou přes silnici přeběhl klokan, pak kráva, velbloud a nakonec na severu zase ten krokodýl. Ze Sydney je spousta dobře dostupných destinacích s přímým letem. Díky tomu jsem neodolal zaletět si na Bali, Samou a Hawaii.

Co ses tam naučil?

Řídit na levé straně, kdybych to nezvládnul, už bych tu nejspíš nebyl. A teď vážně. Jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se tu naučil, je využít tu čas na maximum. Mám tu hodně aktivit a mezi ně musím zakomponovat studium a práci. Navíc se snažím cestovat, jak jen to jde, takže každá hodina je pro mě cenná. To je i důvod, proč mi tu oproti Česku čas strašně letí.

Kolik ti ho tam už uletělo a co plánuješ dál?

Z původních šesti měsíců, na které jsem měl víza, jsou to dva roky. Těch prvních šest měsíců byla taková ochutnávka toho, co teprve přijde. Na začátku jsem byl ze všeho nadšený, všechno jsem chtěl zkusit, zažít, to jsem vůbec neměl pojem o čase. Myslím, že až teď nastal ten čas, kdy už nejsem ze všeho úplně vyjukaný, a můžu dokonce dávat rady nově příchozím vyjukancům. A nevím, co mě potká, třeba uslyším v rádiu reklamu na Španělskou jazykovku, kde potkám další Míšu a skončím třeba v Jižní Americe. Ale zatím mám v plánu se vrátit do Čech. Je lehčí se vrátit do Česka, než z Česka sem, a to je další důvod, proč se mi odtud zatím nechce, a to i přesto, že mi tu chybí všichni z Čech. Ale věřím, že opravdoví přátele a rodina si na mě počkají, a to i přesto, že nejsem moc aktivní odepisovatel.

Vyděláváš tam, abys našetřil do ČR nebo si hlavně užíváš?

Rád bych něco zpátky přivezl, ale vždy, když něco našetřím, přijde příležitost někam vyrazit a tomu já neodolám. Takže ano, pracuju, abych našetřil, ale ne za účelem našetřit do ČR. Teda ještě ne teď.

Tušíš aspoň zhruba, kdy se plánuješ vrátit a co pak v Praze budeš dělat?

Tohle je můj velký otazník. Ani jedno ještě nevím. Na druhou stranu, kde jinde by bylo lepši o tom přemýšlet než právě tady?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *