[av_heading heading=’Richard Vojík: Ukazuji mužům, že můžou “mít koule“ a být přitom citliví’ tag=’h1′ style=’blockquote modern-quote modern-centered’ size=” subheading_active=” subheading_size=’15’ padding=’10’ color=” custom_font=”][/av_heading]
[av_textblock size=” font_color=’custom’ color=’#000000′]
Autor: Mirek Čepický
[/av_textblock]
[av_textblock size=” font_color=” color=”]
Přestože na vysoké škole vystudoval jednu z nejpřesnějších věd, chemii, věnuje se věcem mnohem méně jednoznačným, ale také hodně důležitým – lidskému štěstí a spokojenosti. Zní to možná nadneseně a nepsal bych o tom, kdybych to nezažil. Byl jsem zatím na třech jeho seminářích a viděl desítky lidí, kteří z nich odjížděli a cítili se líp, spokojenější, sebejistější a radostnější. Ať už to byly páry na akcích, kde bylo cílem vylepšit a prohloubit intimní vztahy, které Richard Vojík pořádá s Denisou Palečkovou, nebo jen samotní chlapi, kteří přijíždějí na jeho mužské skupiny. Pomáhá v lidech probouzet větší vášeň a všímavost ke svým vztahům, životům a snům. Díky svému humoru a zkušenostem přitom dokáže zaujmout i lidi, kteří na jeho semináře přijedou s pochybnostmi a třeba jen proto, že účast dostanou jako dárek. Nehraje si přitom na žádného ezoterického šamana, ale mluví úplně jednoduše, pochopitelně, a přitom dokáže být citlivý průvodce do hlubin lidských duší. A patří k lidem, které jejich práce nejen baví, ale berou ji jako poslání.
Jak bys popsal svojí práci?
Moje práce je spojená s tím, jak dělat lidi šťastné. Jednak jim ukazuji, že to zvládnou sami, a také mohou prostřednictvím různých technik na některém z mých seminářů zažít pocit “instantního“ štěstí. Vycházím z psychologie, esoteriky, ale hlavně z práce s reálnými zážitky a zkušenostmi. Když lidé pracují s tělem a myslí, a jdou do hloubky sebe sama, víc si uvědomí, proč je některé věci ovlivňují. Nejvíc se zaměřuji na mužské skupiny a snažím se motivovat chlapy k lepšímu a spokojenějšímu životu.
Jak to děláš?
Spousta mužů má v mládí sílu a energii, ale když jsou starší, tak někdy zjišťují, že si opřeli žebřík o blbou zeď, a život je tolik nebaví. Mám tři druhy seminářů, které jim můžou pomoct. Pracuji s oblastí spojenou s minulostí a vztahem s tátou. To souvisí i se smrtí a pouštěním některých věcí. Druhá oblast je cesta dovnitř, nalezení sebe sama a své životní vize. Třetí okruh je sexualita. Když nejsme radostní v sexu, nežijeme naplno. Snažím se lidi vést k tomu, aby se nespokojili jen s odžíváním.
Reportáž: Jak jsem šel s nejlepšími kamarády na mužský kruh
Co nejvíc trápí současné chlapy?
Můžu mluvit jen za ty, kteří jsou se mnou v kontaktu. Ti nejvíc řeší, kam jít, a jak se stát víc mužem. Dneska ani muži často nemají jasno v tom, co to je být mužem. Hondě mužů je vychovávaných hlavně matkami. Ty probudí naší citlivou složku, ale zase potlačí tu, která je agresivní, dotahovací, ví, co chce, a umí tak trochu svět zranit a dojít si za svým cílem. Když má muž otevřenou i citlivost, tak ví, jak věci dotáhnout, aniž by zraňoval svět. S citlivostí dosahuješ věci pomaleji, ale víc sedí. Můj přístup je namotivovat muže, aby se změnami začali u sebe.
Jak dostat obě tyto složky do rovnováhy?
Bud´ jsou muži maskulinní, kteří si jdou za svým hlava nehlava. Nebo citliví, kteří se zase bojí cokoli udělat, aby někoho nezranili. Ty nejvíc zajímá duchovní růst, meditace. Ale když nemají “koule“, tak jenom plují zleva doprava, kotvu jim musí dělat žena. Já se snažím mužům ukázat, že je možné mít obojí. Mít tu citlivost, která v minulosti vůbec nebyla brána jako mužství a dnes je poměrně ceněná, ale zároveň mít i jasný směr a dostatečnou průraznost a jít si s otevřeným srdcem za svým.
Jak ses dostal k seminářům? Vždyť jsi inženýr chemie.
To jsem, ale to byl spíš dopad toho, že se můj život nejdřív rozjel v klasickém rytmu: základní, střední, vysoká škola, pak si najdeš práci a do konce života v ní jsi. Z toho jsem ale velmi rychle vystoupil. Školu jsem dostudoval, ale nikdy jsem nikde nepracoval. Dělal jsem vždy jen sám na sebe. Zároveň jsem doma zhruba od patnácti let vytvářel setkání nad zeleným čajem s kluky, se kterými jsme testovali vše nadpřirozené co jsem objevil v knihách. To mě pak dovedlo k práci s lidmi. Workshopy, semináře a skupiny vedu od třiadvaceti a je to moje cesta.
Ale psychologii jsi nestudoval, není to na škodu?
Psychologii jsem nestudoval a jsem za to rád. Jsem samouk a vždycky mi vadilo, že mi někdo něco tlačí a já to nemám prověřené. Mám v sobě takové šuplíky. Jeden z nich je: zajímá mě to, ale ještě tomu nevěřím. Pak je šuplík: říkal mi to někdo, komu hodně věřím, ale ještě si to musím vyzkoušet sám. A pak mám šuplík: to jsem si ověřil sám. Stálo mě to hodně energie a hodně bolesti, hlavně u partnerských vztahů, ale je pro mě důležité, že pracuji s věcmi, které jsem si ověřil sám.
Od koho se učíš?
V patnácti se ke mně dostala přelomová knížka o tibetském budhismu: Lobpsang Rampa – Třetí oko. A já věděl, že mluví o tom, co já znám. A pak přišli učitelé, kteří mi měnili život. Nejvíc to byl David Deida, s jehož učením ohromně resonuji. Když najdeš učitele, který je stejný jako ty, tak to cítíš. U většiny věcí, které jsem se od něj naučil, mám pocit, že jdou jakoby zevnitř, že jim také sám rozumím. Jestli je Deida něco jako můj otec, pak matka je Elena Tonetti-Vladimirova. Z jejího facilitátorského výcviku jsem se nedávno vrátil. Oba jsou pro mě vnitřně velmi důležití. Na jejich semináře jezdím pracovat sám na sobě, a i když se tam inspiruji pro svoje semináře, tak si pak ty věci stejně potřebuji dělat po svém. Nechci být nikým limitovaný.
Na tvou práci se můžou někteří lidé dívat i nedůvěřivě. Co na takové názory říkáš?
Snažím se vědění, které může být na někoho místy ezoterické, překládat do normálního jazyka. Proto u mě na semináři neslyšíš slova jako čakra. I normální člověk má pocity. Jak je ale popsat? Někdo říká čakra, jiný proudění energie. Každý něco cítíme a něco řešíme. Lidi potřebují důkaz, že to, co jim ukážu, funguje. Nejlépe o tom mohou mluvit ti, kteří už různými semináři prošli. A dobrého učitele poznáš také podle toho, že pracuje sám na sobě.
Jaké ženy máš rád?
Ženy jsou úžasné bytosti, od každé se můžeš něco naučit. Jakákoli žena je jako setkání s čistým univerzem. I když je úplně obyčejná. Záleží na každém muži, jestli si vybírá ženy, které jsou spojeny se sebou a jsou v hloubce nebo ty, které si jen na něco hrají a na svět také něco hrají, což je docela bolestivé. Mě lákají víc ženy, které mají hloubku. Jsou často nekompromisní a dokážou muži nasolit vše přímo.
[/av_textblock]
