Vzpomínka na Martina Přecechtěla při setkání s jeho ženou Markétou

Na Martina Přecechtěla si vzpomenu hodně často. A s ním vždycky i na jeho ženu Markétu a jejich dvě děti. Všechny jsem viděl pokaždé, když jsem byl u nich na návštěvě. Párkrát jsme se s Martinem potkali i u nákupního střediska na Zahradním městě, kam jsme oba nějaký čas chodili pěšky. Když jsem ho tam viděl naposledy, byl na druhé straně silnice a upozornila mě na něj moje žena, protože on jen mával. Na pohled vypadal zdravě, ale kvůli nemoci ALS způsobující postupné ochabnutí všech svalů v těle, už nemohl mluvit ani zakřičet. ALS u něj měla extrémně rychlý postup. Mladého muže v plné síle za necelé dva roky po uběhnutí maratonu proměnila ve slabé tělíčko závislé na pomoci druhých.

Jeho příběh zaujal hodně lidí, protože Martin se rozhodl podstoupit asistovanou sebevraždu ve Švýcarsku.

Na úvodní fotce je Martin zachycený jako vítěz závodu pacientů s ALS – tehdy ještě jako jediný z účastníků závodu zvládl plavat sám, další týdny mu síly rychle ubývaly.

Psal jsem o něm dříve dva články, abych téma ALS pomohl zviditelnit. Přál si to Martin a také obětavý tým ze spolku ALSA, kteří hodně lidem s touto krutou nemocí pomáhají. Mimochodem, ALSA aktuálně vybírá na Hithitu peníze na dokončení hodně důležitého dokumentu o lidech, kterým ALS obrátila život naruby. Pokud můžete aspoň trochu přispět, moc jim to pomůže. Kromě dobrého pocitu díky tomu můžete získat i skvělé odměny.

Mé dřívější články o Martinovi jsou tady:

Mladý sportovec vypadá úplně zdravý, kvůli ALS ale nevysloví své příjmení – Prácebaví.cz (pracebavi.cz)

Martin se rozhodl umřít a bojí se, aby to stihl – Reportermagazin.cz

Martin dělal, co mohl, dokud to šlo. Byl společenský, aktivní, veselý, a zároveň nechtěl být úplně bezvládný. Když jsem u něj byl naposledy, pomáhal jsem ho zvedat z postele na vozík. Byl až hadrový, lehoučký. Neudržel už svůj oblíbený slávistický hrnek, proto musel pít ze sparťanského, který měl ucho, za které ho ještě zvládl udržet. A dělal si z toho legraci.

Vzpomněl jsem si na jeho smích, když jsem teď po několika měsících viděl Markétu Přecechtěl Kočí. Natáčela se štábem České televize příspěvek do reportáže pořadu Bilance – poběží v ČT v září. Všichni, včetně Markéty, si uvědomují, že téma asistované sebevraždy může každý vnímat jinak. Pro mě bylo moc zajímavé natáčení reportáže poslouchat. Využil jsem setkání k tomu, že jsem se Markéty zeptal, jak na Martina nejraději vzpomíná.

Řekla mi: „Nejlepší okamžiky s Martinem jsme zažili během naší svatby. Teď mi přijde úplně bláznivé, že necelý rok po ní zemřel. Jsem ale moc ráda, že jsme si zážitky kolem svatby společně užili. Pak taky ráda vzpomínám na cestování a Martinův humor. I když měl ALS a mnoho omezení, tak jsme se dokázali hodně smát. Často to byl i černý humor, třeba o tom, co už nemůže dělat, i o smrti. Tohle jsem na něm měla moc ráda, že se i v té hodně těžké situaci dokázal povznést nad to smutné a zasmát se. Vydrželo mu to i v době, kdy už nemohl mluvit. Myslím, že i jemu smích ulevoval. Věděl, že jsem tam já, děti, lidi okolo. To všechno ho hodně naplňovalo, byl společenský, rád dělal zábavu. To mu vydrželo i v těch nejnáročnějších chvílích.“

Nemocí ALS, na kterou zatím není lék, v Česku žije kolem osmi set lidí, zhruba čtvrtině z nich pomáhá spolek ALSA. Na víc nemá kapacity. Díky chystanému filmu a podpoře s ním spojené se to může trochu zlepšit, doufají.

Martinova žena Markéta (sedí na lavičce) při aktuálním natáčení pořadu pro ČT.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *