Ondřej Tesař na to jde bez obalu

Hodně lidí v jeho věku říká, že změnit kariéru a vrhnout se do úplně nového oboru je náročné. Ondřej Tesař (39) se toho nebál ani jako živitel čtyřčlenné rodiny. Roky se snaží jíst zdravě, vyhledává a ochutnává nové kvalitní potraviny. Vadilo mu, že jejich domácnost po každém větším vaření chrlila plastový a papírový odpad. A chtěl dělat něco smysluplného. Když s kamarády vymysleli, že začnou jako první v Čechách prodávat potraviny bez obalu, zapadlo to všechno do sebe. Plasty už tolik nechrlí, jejich projekt byl oceněný v soutěži projektů s pozitivním dopadem na společnost a je obklopen tunami dobrot bez chemických přísad. S obchodním partnerem mají první prodejnu, stále více zákazníků a moře práce. Potraviny prodávané v projektu „Bezobalu“ ho ještě neuživí, tak se stále věnuje i svému původnímu oboru, realitnímu poradenství. 

Ondřej Tesař

Ondřej Tesař, foto: Mirek Čepický

Jak vás napadlo založit bezobalu.org?

Skončil jsem v práci, kde jsem byl deset let, a přemýšlel jsem, co dál. Shodou okolností jsem měl kolem sebe lidi, kteří řešili to samé. Jedna kamarádka, která byla nadšená z bezobalového obchodu ve Francii, nás přivedla na myšlenku zkusit to i u nás. To se nám všem líbilo. V té době, v roce 2013, jsme také objevili soutěž Social impact award, soutěž nápadů na sociální podnikání. Zúčastnili jsme se a uspěli s nápadem v jedné části soutěže. Povzbudilo nás, že se to lidem líbilo.

Co bylo dál?

Pak jsme si řekli, že vyzkoušíme, jestli by si lidé ty věci kupovali. Našli jsme velkoobchod s biopotravinami PRO-BIO, který byl ochotný nám zboží dodávat ve větších obalech i domů. Začínali jsme prodávat z domova. Poslali jsme na začátku asi padesáti kamarádům a známým tabulku se seznamem produktů. Oni si zaškrtli, kolik a čeho chtějí, my to pak sečetli a nechali si vše naráz poslat z PRO-BIO.

Takže jste vždycky věděli, že objednáváte něco, na co už máte odbyt?

Přesně. Nebylo to úplně ideální v tom, že si lidé objednali tři kila něčeho a balení bylo pětikilové. Zbylá dvě kila jsme museli buď sníst, nebo je udat někomu jinému. To bylo trochu složitější. Neměli jsme ještě skladovací prostory. Postupně se to rozrůstalo. A lidé si buď pro zboží chodili k nám, nebo jsme jim to dovezli po Praze. Měl jsem auto plné různých produktů.

Podobné rozvozy ještě děláte?

Ne, protože jsme se přesunuli do prodejny v centru Prahy, kam si lidé chodí zboží vyzvedávat. Sídlíme kousek od I. P. Pavlova. Ještě předtím jsme si v našem domě pronajali sušárnu prádla a využívali jsme ji vždy na pár dnů jednou za čtvrt roku, kdy jsme zboží rozváželi zákazníkům. Celý cyklus trval skoro měsíc, než jsme sebrali objednávky, objednali zboží a pak ho postupně vydali.

Kolik jste tou dobou měli zákazníků?

Když jsme v sušárně začínali, tak asi sto padesát, ale při každé várce si neobjednali všichni, jen tak kolem šedesáti. Když se ale zvýšil objem a zboží bylo při jedné objednávce dohromady půl tuny, řekli jsme si, že buď skončíme, nebo budeme muset najít jiné místo. Tou dobou kolega Petr dokončil školu a mohl se začít našemu projektu naplno věnovat. Rozproudil komunikaci kolem Bezobalu, aby se o nás vědělo. Zároveň jsme narazili na prostor naší současné prodejny, který byl zrovna v nabídce od městské části, a získali jsme ho k pronájmu. Líbil se nám dispozičně a velikostí, i když je ve dvoře a zákazníci z ulice na nás musejí zvonit. Ale zvonili i u nás doma, takže jsme si řekli, že to překonáme.

testovací prodejna - den první; zleva Petr Hanzel, Ondřej Tesař (foto Lucie Valerová) _s

Testovací prodejna – den první; zleva Petr Hanzel, Ondřej Tesař, foto: Lucie Valerová

To vám asi vyskočily náklady. Jak jste to zvládli?

Peněz jsme moc neměli. Veškeré vybavení jsme si dělali sami. Nakoupili jsme dřevo, v dílně si ho opracovali. S návrhem prodejny nám pomohli kamarádi architekti z ateliéru OTA. Před otevřením jsme o přípravě nové prodejny psali na webu a dost lidí o nás už vědělo. Tou dobou jsme měli už řádově stovky zákazníků.

V jaké fázi jste teď?

Vnímám to jako přelomovou fázi. Za poslední dva roky jsme se posunuli od nápadu k životaschopnému produktu a modelu. Vše roste. Máme obchod, který je zajetý, ale má na nás už omezenou kapacitu. Vzhledem k tomu, že se zvyšují počty zákazníků, logicky se nabízí, abychom se někam rozšířili. Takže máme plán, že otevřeme druhou prodejnu. Měl by vzniknout obchod verze 1.0, protože ten současný vnímáme zatím jako beta verzi. Další prodejna už by měla být do ulice a s výrazně širším sortimentem (chlazené potraviny, oleje, drogerie). Uvědomujeme si, že nájemné v takové prodejně bude tvořit zásadní položku rozpočtu. Třeba se nám podaří najít majitele, který bude souznít s našimi myšlenkami a nabídne nám udržitelné nájemné. Kde hledáme? Zatím to vypadá, že nás nejvíc potřebují na Letné, v Dejvicích, možná v okolí Anděla, v Karlíně. Uvidíme.

Prodáváte kvalitní produkty, ale chcete je mít cenově dostupné pro většinu lidí. Jakou máte cenovou politiku?

Nejlépe to vysvětlím na příkladu sušeného ovoce. U nás musí být zásadně bez konzervantů a bez cukru. Téměř vše je organické a víme, odkud ovoce pochází. Máme třeba velmi kvalitní sušené švestky. Obecně se cena sušených švestek na trhu může pohybovat od 150 Kč za ty nejméně kvalitní až po 500 Kč za kilo těch nejlepších. V některých jiných prodejnách si zákazník může koupit ty levnější, sýřené, ne moc kvalitní. Pak je zákazník, který si chce koupit dobrou věc, my mu musíme vysvětlit, že jsou dobré, a on se potom vrací. Chceme jít cestou kvality a mezi těmi nejlepšími jsme trochu levnější. Zároveň lidé vědí, proč nakupují u nás. Ušetří za obaly a peníze vynaložené na marketing. Když už si pak zvyknou na tento způsob nakupování, tak se k pytlíkům nevrátí.

Kolik z ceny výrobků dělá obal na rýži, kuskusu, oříškách, sušeném ovoci a dalším vašem sortimentu?

Je to od pěti až po padesát procent. Záleží, jak je daný produkt náročný na balení a jaké má výdaje na marketing. U nás nepropagujeme značku, ale tvář. Místo toho, aby tam viselo jen logo firmy, které tam sice malé také být může, je tam hlavně tvář majitele a jeho příběh. Zajímá nás, proč a jak to dělá. Podle toho se mohou zákazníci rozhodnout, jestli ho nákupem podpoří. Mohou za ním třeba i jet a podívat se, jak potraviny pěstuje.

Jak si vybíráte dodavatele? Hlásí se sami, nebo je oslovujete?

Je to kombinace. Teď už se nám dost dodavatelů i hlásí, ale na začátku jsme hlavně oslovovali my. Dávali jsme na doporučení, rešerše a doteď se snažíme o každém dodavateli zjistit co nejvíce relevantních informací, vše osobně ochutnat, abychom věděli, že jeho zboží je kvalitní.

Plánujete rozšiřovat sortiment?

Zvažujeme chlazené zboží. A také myslím, že třeba drogerie a kosmetika má velký potenciál. To jsou přesně věci, které se prodávají v malých lahvičkách, a je to úplně zbytečné. Může se prodávat z velkého barelu s kohoutkem, který výrobce opakovaně naplňuje a zákazník si ho nalévá do menší nádoby na opakované použití.

Jak jste na tom finančně, už vyděláváte?

Zatím zaplatíme náklady, ale negenerujeme zisk. Nejsme ale ani ztrátoví. Cítíme, že je v tom potenciál, který je nyní limitovaný kapacitou prodejny.

Nakupují kromě jednotlivců v Bezobalu i nějací větší zákazníci?

Máme několik pravidelných skupin zapojených do komunitního nakupování. To se domluví dvacet, třicet lidí ze sousedství, pošlou nám seznam zboží v tabulce, my to navážíme do našich nádob a někdo z nich si pro potraviny přijede. U nich doma si to nasypou, udělají si večer párty, každý si naváží svou část a potom nám zase přivezou prázdné nádoby zpátky. Občas za námi takhle přijede i někdo z docela velké dálky. Měli jsme tu třeba i paní, která nakoupila za více než osm tisíc a přijela za námi z jižních Čech. Domluvila se tam s partou lidí, kteří jsou nadšení tím, co děláme, a nakoupila hromadně, když jela služebně do Prahy.

tým Bezobalu, zleva - Petr Hanzel, Lucie Valerová, Ondřej Tesař, Lenka Soukupová_s

Tým Bezobalu, zleva – Petr Hanzel, Lucie Valerová, Ondřej Tesař, Lenka Soukupová, foto: Lucie Valerová (samospoušť)

Co byla ta tvoje původní práce?

Pracoval jsem pro kamaráda, který obchodoval s nemovitostmi. Vyhledával jsem mu příležitosti, kam investovat, a spravoval nemovitosti. On se pak vrhl na něco jiného. Tak jsem se domluvil s jedním tatínkem z lesní školky, kam chodila moje dcera a teď tam chodí i druhá. Zakládal realitku a s ním jsem se spojil. Vytvořili jsme dobrý tým. Znám dost realitních firem a do spousty z nich bych nešel. Vím, že makléři nemají moc dobrou pověst, ale říkám si, že někdo ji musí napravovat. Lidé mi často říkají, že by vůbec neřekli, že jsem realitní makléř.

Jak moc teď děláš makléře a jak moc se věnuješ Bezobalu?

Asi 70 procent času věnuji Bezobalu a zbylých 30 procent jsem makléř. Bezobalu mě naplňuje víc. Obojí je služba lidem, ale to, co dělám v Bezobalu, má, myslím, větší společenský přesah. Na druhou stranu je pro náš rodinný rozpočet příjem z práce v realitách v této fázi pořád hodně důležitý.

Proč jsi vůbec začal dělat Bezobalu, když realitní makléř je asi docela slušné živobytí?

Uvažování tím směrem začalo už od početí dětí, kdy se člověk začíná zajímat o to, jak je vychovává, do jaké je dává školky, čím je krmí. Chtěli jsme také dělat něco užitečného. Druhá věc je, že mě celý život zajímá strava. Třetím rokem jsem vegetarián, předtím jsem jedl maso výjimečně. Prodáváme věci, které jsou dobré. Není to jen o tom, že je to bez obalu, ale i o kvalitě.

Koukněte na: www.bezobalu.org

Tento rozhovor vyšel v Pravém domácím časopise v srpnu 2016.                     

Mirek_Čepický_small

 

Zvažujete pracovní změnu a hledáte průvodce k větší spokojenosti z práce? Rád vám pomůžu.

0 replies

Přidejte komentář

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *