Pavel Ovsík: Jak se fotí divadlo

Focení divadla je báječná věc. Miluju to. Mnoho profíků z různých oborů se stane na chvíli vašimi kolegy a pomáhají vám udělat dobrou fotografii… Jak je to možné?

Na normálním focení vše řeší fotograf sám, případně jeho tým.

Hledají se odpovědi na otázky:

  • Kde budeme fotit? (atelier, interier, exteriér…)
  • Jak se bude model tvářit? (běžný portrét, emočnější…)
  • Co bude mít na sobě? (šaty vlastní nebo půjčené…)
  • Kdo a jak se postará o vizáž? (líčení a vlasy…)
  • Jaké světlo použijeme? (blesky, denní světlo, umělé…)

Tohle vše vám při divadelní fotografii vyřeší mnohdy zkušenější profíci, kteří mají navíc mnohem bohatší zázemí (množství divadelních reflektorů, garderobiérku, maskérku, sklady plné rekvizit…).

Odpovědi pak přicházejí samy od sebe:

  • Kde budeme fotit? Na podiu v divadle.
  • Jak se bude model tvářit? Jak mu režisér řekl.
  • Co bude mít na sobě? Podle role.
  • Kdo a jak se postará o vizáž? Sám herec nebo tanečník.
  • Jaké světlo použijeme? Scéna je nasvícena.

Fotograf má tedy scénu prostřenou před sebou na „stříbrném podiu“ a jeho úkolem je zachytit klíčové momenty představení, kde jsou emoce silné či kde je pohyb výrazný a krásný. Musí chytnout do svého přístroje ty správné výrazy na činohře a správné pózy při tanci. Neměl by být rušivým prvkem, leda se to celé odehrává pouze pro něho a za účelem pořízení promo fotografií na představení. Pak je on na chvíli režisérem může scénu zastavit, opakovat či mírně pootočit některou z postav. Jinak nesmí narušovat děj na jevišti, a to ani, když se fotí na generální zkoušce, ani když pracuje při „ostrém“ představení.

Většina tanečních póz má to pravé místo pro fotku pouze v jednom bodě pohybu.
Foto: Pavel Ovsík z představení The Watcher (La Fabrika).

Základní pravidla pro práci divadelního fotografa jsou:

  • Musí dobře ovládat svůj fotoaparát, protože pravděpodobně bude pracovat potmě.
  • Měl by mít moderní přístroj, který umí pracovat zcela potichu (elektronická závěrka moderních bezzradlovek).
  • Měl by si vypnout všechny zvuky (např. pípnutí po zaostření), všechna světla (LCD hledáček), všechny rušivé funkce (vysílání světelného paprsku jako pomocníka ostření).
  • Samozřejmě se vše fotí bez použití blesků (blesk zdálky je k ničemu a ruší danou světelnou scénu).
  • Pokud se fotí při představení, pak zásadně z jednoho místa (přecházení diváky ruší). Volba stanoviště je potom klíčová.
  • Většina fotografií se fotí na šířkový formát, na výšku maximálně portréty do foyae.

Autor: Pavel Ovsík, www.pixpo.cz

Pavel Ovsík
0 replies

Přidejte komentář

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *