Světový korporát vyměnila za firmu se šesti lidmi

Sice je minimální nezaměstnanost a firmy se mohou přetrhnout, aby ulovily schopné lidi. Ani v takové době ale není snadné zůstat bez pravidelného příjmu a uvíznout na odchodu z jedné práce, když ještě nemáte novou. Přesně to se nedávno stalo Evě Weissové. Chtěla změnu, odejít z korporace do menší firmy a zkusit si pracovně i něco jiného. Jen celý proces nastartovala dřív, než měla jistou novou práci a jasný směr. Proč? Jak to prožívala? A co dělá teď?  V období několikatýdenní nejistoty prý nejvíc čerpala z několikaleté zkušenosti z reprezentace v beachvolejbale a svých dřívějších pobytů v zahraničí.

Proč jsi se rozhodla dát výpověď ještě předtím, než jsi měla novou práci?

Původně to tak nemělo být. Firma, do které jsem původně měla nastoupit, se dostala do finančních problémů, a nakonec mě tedy nabrat nemohli. Já už ale byla ve stavu dát výpověď, tak jsem ji dala.

Jak dlouho trvalo, než jsi našla práci?

Pracovních nabídek je teď hodně, takže není problém si něco najít. Já ale hledala i změnu náplně práce a něco, co mě nadchne, co mě osobně bude dávat smysl. Narazit na něco takového už problém je. Nakonec mi to ale zase tak dlouho netrvalo. Od doby, kdy jsem dala výpověď, to bylo asi šest týdnů.

Jak jsi to období prožívala?

Jako velkou nejistotu. Snažila jsem se držet si pozitivní přístup a věřit, že vše dopadne dobře. Na jednu stranu to nebylo snadné, na stranu druhou to zase není nic, co by člověk nezvládl. V životě je spoustu horších věcí.

Co ti v tom období nejvíc pomohlo?

Sport a zkušenost ze zahraničí. Sportuji odmalička, přes atletiku, plavání, veslování a volejbal jsem zůstala nejdéle u beachvolejbalu, ve kterém se mi společně s mými spoluhráčkami dařilo dosahovat nejlepších výsledků v rámci České republiky a do určitého věku i v zahraničí. Byla jsem zařazená i 8 let do české reprezentace. Ve sportovní kariéře a stejně tak i během několika let strávených v zahraničí, jsem měla spoustu momentů, kdy jsem zjistila, že je důležité: „neposrat se“, protože se situace nakonec nějak vyřeší. Vždy jsem se nějak „sesbírala“ a šla dál.

Co ti sport na tak vysoké úrovni dal?

Beachvolejbal je hra ve dvou a není to vůbec lehké. Pohádat se se svou spoluhráčkou je velmi snadné, horší o to je najít znova „společnou“ řeč. Uvědomila jsem si tedy, jak moc je důležitá komunikace a říkat si všechno, ať už pravda je jakákoli a nemusí být příjemná.

Proč jsi s beachvolejbalem v reprezentaci skončila?

Jeden z hlavních důvodů byl, že jsem během studií prakticky neměla žádný osobní život. Jen jsem chodila do školy a na tréninky a už jsem to takto dál nechtěla mít. Zároveň jsem měla sport na druhém místě, od začátku jsem chtěla dostudovat a žít „normální“ život. Také jsem změnila uvažování nad mými sportovními výkony, kdy je pro mě cennější než porazit někoho, porazit sama sebe. Se sportem jako takovým jsem ale neskončila. Jen ho dělám jinak, například běhám. Pořád sport a pohyb jako takový miluji.

Jak jsi práci hledala?

Tím, že jsem nevěděla, co přesně hledám, to bylo těžší. Měla jsem čtyři směry, které mě zajímaly –produkční ve sportovní agentuře, provozní v kavárně, business analytik v cizím jazyce a account manager, který se věnuje komunikaci a péči o klienty. Částečně jsem hledala aktivně a částečně některé nabídky přišly samy.

Co nakonec děláš a proč jsi se pro to rozhodla?

Zvolila jsem směr, který je pro mě změnou, jakou jsem hledala. Budu na pozici account managera. Jde o malou, ale zavedenou firmu s desetiletou historií, kde pracuje jen šest lidí. Mojí náplní práce bude zejména komunikace s klienty, správa facebookového profilu, psaní článků do blogu, starání se o kampaně a podobné úkoly. Je to úplně něco jiného, než jsem dělala doteď. Vystudovala jsem finance, a to je taky obor, ve kterém jsem pět let působila. Zároveň jdu z korporátu, z velké světové společnosti a silné značky, Vodafone, do malé firmy, kde to funguje úplně jinak.

Co ti Vodafone nejvíc dal?

Vodafone pro mě zůstane klíčovou firmou. Přišla jsem tam jako holka ze školy, která ničemu moc nerozuměla, neměla za sebou skoro žádnou praxi, nevěděla, jak se chovat v podobném prostředí. A teď odcházím s tolika cennými zkušenostmi, ze kterých budu čerpat ještě dlouho. Zároveň to množství krásných zážitků, které mám s kolegy, jsou věci, díky kterým na Vodafone nikdy nezapomenu.

Kdy a proč jsi začala uvažovat o změně?

Rozhodnutí padlo už před rokem a motivů ke změně bylo více. Delší dobu jsem přemýšlela nad náplní práce, jestli jsou finance to, co chci dělat celý život. Cítím se být stále ještě mladá na to, abych se zasekla v jedné firmě na dlouho. Také mě mrzelo, že nepoužívám cizí jazyky. Mluvím anglicky, německy a španělsky a v podstatě jsem nevyužívala ani jeden z nich. Lákalo mě taky poznat jiné než korporátní prostředí.

Co od nové práce čekáš?

Na to není snadné odpovědět. Lepší je možná jít do nové práce bez očekávání. Byla bych pak třeba zbytečně zklamaná. Čekám ale určitě to, že se toho zase spoustu naučím a poznám nové lidi.