Dětská práce, která má smysl

Autor: Mirek Čepický

Mám pocit, že jsem jako dítě pracoval víc než moje děti, což je asi úplně obyčejný mezigenerační syndrom. Navíc si za něj můžu dost sám benevolentní výchovou. Když jim vyprávím o pravidelném vynášení koše, mytí nádobí, chození na nákup, uklízení celého bytu, jenom mě svými jedenáctiletými a devítiletými kukadly shovívavě pozorují a maximálně řeknou: „Měls to těžký, tati.“

mde

Přimět tuhle digitální generaci bezbolestně k fyzické práci není jen tak, a proto mám radost, kdykoli se to podaří. Naposledy to bylo nedávno, když mi syn pomáhal vyměňovat kolo u auta. Zvládl to skoro celé sám, já udělal jen to nejnutnější, na co ještě nemá sílu, třeba finální utažení šroubů. Taková dětská práce má podle mě smysl hned z řady důvodů. Napadá mě teď třeba:

  • Není moc užitečných činností, po kterých mi syn na konci řekne: „Tati, to bylo super.“
  • Syn má radost, že to zvládl.
  • Zvyšujeme šanci, že si bude umět poradit, až někdy píchne.
  • Stoupá i jeho sebedůvěra a snáz si časem troufne na jiné podobné úkoly.
  • I rodiče můžou mít radost z toho, když se dítě ušpiní.
  • Sbližuje nás to jako chlapy.
  • A samozřejmě hodně důležitá věc: mám míň práce.

Tak snad se příště takhle nadšeně vrhne i na luxování a vynášení koše 🙂

mde